07/12/2025
Rozhovor, který se nikdy nestal: František Drtikol a C.G. Jung o světle, stínu a cestě k Sobě. Osobně je oba považuji za velké myslitele a tak dlouho jsem si v hlavě představoval, jak by vypadalo kdyby si povídali, až jsem to sepsal.
Jung si prohlíží obrazy a malby, které mu Drtikol ukazuje.
Jung: Vaše fotografie mě fascinují, mistře. Světlo a stín v dokonalé rovnováze. Jako by tělo bylo jen symbolem něčeho hlubšího.
Drtikol: Tělo JE symbol, doktore. Když fotografuji nahé tělo, nefotím maso. Fotím energii, tok života, který západní oko nevidí.
Jung: Archetypální obraz. Vaše ženy nejsou konkrétní osoby - jsou emanace kolektivního nevědomí. Anima - vnitřní ženský princip, který každý muž v sobě nosí. Já jsem to poznal v roce 1913, když jsem se málem zhroutil. Viděl jsem ji - v mých vizích, snech. Málem mě to stálo rozum.
Drtikol přikývne.
Drtikol: Znám to. Taky jsem procházel temnotou. V meditaci jsem viděl věci, které by člověk raději neviděl. Démony. Strach. Prázdnotu pod vším.
Jung: Nekyia - sestup do podsvětí. Nutný krok individuace. Bez něj zůstává člověk na povrchu. Já jsem to zaznamenal do Rudé knihy - ale nikdy jsem ji nepublikoval. Bylo to příliš... osobní. Příliš na hraně.
Drtikol: A já jsem zavřel ateliér. Prodal vše. Odešel na Spořilov. Taky příliš osobní. Taky na hraně.
Ticho. Oba vědí, co to znamená - riskovat všechno.
Jung: Stín - to, co potlačujeme. Na vašich fotografiích vidím, jak s ním pracujete. Světlo nemůže existovat bez stínu.
Drtikol: Přesně. Ale vy říkáte - integruj stín do světla. A já říkám - přestaň věřit, že světlo je dobré a stín špatný. Oba jsou iluze. Skutečnost je to, co je ZA nimi.
Jung: Za nimi je Self - celistvost obsahující protiklad. Ale k Self se nedostanete jen meditací. Potřebujete i ego - strukturu, která unese tu celistvost. Viděl jsem lidi, co se ztratili v mystice. Psychóza. Inflace. Fragmentace.
Drtikol: A já jsem viděl lidi, co se ztratili v egu. Nekonečná analýza. Mluvení o Self místo jeho prožití. Teorie jako útěk před praxí.
Jung: To je spravedlivá kritika. Ale rozdíl je v tom: já PROŠEL tou temnotou - a pak jsem jí dal formu. Archetypy, Self, individuace - to nejsou jen teorie. Jsou to mapy pro ty, kdo přijdou po mně.
Drtikol: A já jsem prošel - a opustil formu. Buddha říkal: můj prst ukazuje na měsíc. Nehleď na prst. Vy jste vytvořil celý systém prstů - a lidi teď studují prsty místo měsíce.
Jung se usměje.
Jung: Možná máte pravdu. Možná jsem vytvořil nové dogma. Ale západ potřebuje dogma - strukturu, do které může vstoupit. Nemůžete říct evropskému neurotikovi: "Sedni si a mlč." Zhroutí se.
Drtikol: A vy nemůžete říct meditujícímu: "Analyzuj své archetypy." Zabije to zkušenost. Každá cesta má své místo.
Jung: Možná. Já jsem zvolil cestu skrz formu - psychologie jako most mezi vědou a mystikou. Vy jste zvolil cestu mimo formu - přímá realizace.
Drtikol: A obě jsou platné. Vy učíte lidi, jak se PŘIPRAVIT na setkání s Self. Já učím, jak ho PŘIJMOUT, když přijde.
Dlouhé ticho. Svíčka zašumí.
Jung: Psal jsem komentář k Tibetské knize mrtvých. Varoval jsem: Západ nemůže importovat myšlení Východu. Máme jinou strukturu psyché.
Drtikol: Četl jsem váš komentář. A máte pravdu - nelze jen importovat. Ale nelze ani zůstat jen v západní psychologii. Musíte PROJÍT. Já jsem prošel buddhistickou praxí - ale zůstal jsem Čechem ze Spořilova. Říkám věci "na plnou hubu". To je můj Západ.
Jung: A já jsem prošel mystickými vizemi - ale zůstal jsem švýcarským lékařem. Potřebuji kategorie, strukturu. To je můj Západ.
Drtikol: Takže jsme oba na mostě. Jen stojíme na opačných koncích.
Jung: Možná. Nebo stojíme na stejném místě - jen se díváme různými směry.
Oba se usmívají.
Jung: Co říkáte svým žákům, když přijdou s neurózou?
Drtikol: Nic. Sedíme. Mlčíme. A když začne mluvit jejich ego - strach, touhy, příběhy - někdy řeknu: "Vyserte se na to." Přestaňte si dělat v hlavě nová hovna.
Jung: (směje se) To je Zen. Přímý úder do mysli.
Drtikol: A co říkáte VY?
Jung: Poslouchám. Hledám vzorce. Archetypy v jejich snech. Stín v jejich projekcích. A pak jim ukazuji zrcadlo - tohle je vaše matka. Tohle je váš otec. Tohle je váš stín. A teprve když to vidí - může to integrovat.
Drtikol: Dva způsoby. Jeden řeže skrz formu. Druhý pracuje s formou. Oba platné.
Jung: Ale obávám se - pokud člověk neprošel temnotou, kterou jste a já prošli... je v nebezpečí. Mystika bez integrace je psychóza. Psychologie bez transcendence je sterilní.
Drtikol: Souhlasím. Proto říkám žákům: nejdřív se musíte znát. Poznat svůj vztek, strach, chtíč. Teprve pak můžete jít za to. Bez toho je to útěk.
Jung: Přesně to říkám já. Bez konfrontace se stínem je Self jen fantazie.
Oba přikývnou.
Jung: Mistře, myslíte, že jsme tak rozdílní?
Drtikol: Ne. Oba jsme prošli temnotou. Oba jsme ji přežili. Vy jste z ní vytvořil mapu. Já jsem z ní vytvořil ticho.
Jung: A oba víme - nelze ji obejít. Nelze ji intelektualizovat. Nelze ji spiritualizovat. Musí se projít.
Drtikol: A teprve pak - na druhé straně - je světlo. Ne jako útěk od stínu. Ale jako jeho přijetí.
Jung: Coniunctio. Svatba protikladů.
Drtikol: Nirvána a samsára jsou totéž.
Oba se usmívají.
Jung: Našel jste to, mistře?
Drtikol: Když řeknu ano, je to lež. Když řeknu ne, je to taky lež.
Jung: Já bych řekl: Jsem na cestě. A nikdy neskončí.
Drtikol: Možná to je totéž, doktore.
Pozn.:
Tento rozhovor se nikdy nestal. Ale oba četli stejné texty - Jung napsal komentář k Tibetské knize mrtvých z roku 1935, stejné vydání, které Drtikol překládal do češtiny pro své žáky. Junga tedy alespoň teoreticky znal a byl s jeho základními myšlenkami obeznámen. Jestli někdy Jung viděl Drtikolovy fotografie můžeme jen spekulovat, ale vzhledem ke spoustě světových ocenění tam určitá šance je.
Oba hledali integraci Východu a Západu. Oba pracovali se světlem a stínem - Jung teoreticky, Drtikol existenciálně.
A oba věděli: Cesta k Sobě vede skrz smrt toho, kým si myslíš, že jsi.
