Co to jest strona internetowa?

https://travel-journal8.webnode.cz/

Travel journal, Karpacz (2026)

25/03/2020

SNĚŽKA - NEJVYŠŠÍ HORA ČESKÉ REPUBLIKY

Datum: 4.7.2017
Počet km: 13 km
Druh aktivity: Pěší túra
Počasí: Slunečno, oblačno, větrno

Další z naplánovaných výletů jednoznačně vedl na nejvyšší vrchol České Republiky, na horu Sněžku. Naše trasa začínala ve městě Pec pod Sněžkou, kam jsme jeli autobusem s cílem ve Špindlerově mlýně a tentokrát byla dlouhá nějakých 13 km. Z Pece pod Sněžkou jsme se nechali vyvést lanovkou na Růžovou horu a naše trasa tak mohla začít.

Hned po výstupu ze stanice jsme se napojili na žlutou TZ a zároveň NS Krkonošská tundra a začali překonávat výškové metry. Čím více jsem se začali blížit k vrcholu, tím více foukalo až to bylo chvílemi nepříjemné. Na samotném vrcholu se nachází Polská bouda a kaple sv. Vavřince. Samozřejmě se v okolí nacházelo i mnoho dalších turistů různých národností. Kvůli silnému větru se nedalo dlouho setrvávat na jednom místě a poté co jsme si prošli vyhlídkové místa na Obří důl a jeho okolí jsme pomalu pokračovali dál.

Z vrcholu jsme se napojili na červenou i černou TZ a na Polské straně Krkonoš jsme začali postupně klesat po kamenném terénu, který byl místy na svazích zabezpečen řetězy. I tato část trasy nabízela mnohá vyhlídková místa. U hraničního přechodu Luční bouda a Slezského domu jsme se zastavili a dali menší oběd. Poté jsme se napojili na modrou TZ a NS Krkonošská tundra a pokračovali dál v cestě v první zóně Krkonošského národního parku. V polovině cesty jsme procházeli přes Úpské rašeliniště a za chvíli dorazili k Luční boudě.

Od Labské boudy jsme pokračovali po modré a červené TZ a u rozcestníku U Luční boudy jsme se vydali už po červené TZ, která vedla hřebenem přes Rennerovu studánku až k rozcestníku Kozí hřbety - vyhlídka, odbočka. Vyhlídka se nachází na vrcholu Krakonoš a lze z ní vidět na Kozí hřbety i na Sněžku. Od vyhlídky začalo prudké klesání, kdy se běžná cesta změnila v úzkou s kamennými schody, přičemž se tento úsek stal nejnáročnějším z celé trasy. U rozcestníku Úbočí Kozích hřbetů jsme se napojili na žlutou TZ a pokračovali až do Špindlerova mlýna a rovnou na hotel.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA:
SNĚŽKA 1603 M.N.M.:
Sněžka je se svými 1603,3 m n. m. nejvyšší horou Krkonoš, Sudet, Slezska, Čech, i celého Česka. Je to významná dominanta východní části Krkonoš. Přes vrchol Sněžky prochází česko-polská hranice, nejvyšší bod se nachází na polské straně hranice, několik metrů západně od kaple sv. Vavřince. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m². Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled.

KAPLE SV. VAVŘINCE:
Kaple svatého Vavřince je římskokatolická kaple na vrcholu Sněžky v polských Krkonoších. Nachází se v jihozápadním Polsku, ve východní části Krkonoš na vrcholu Sněžky – nejvyšším vrcholu Sudet, zhruba 5,3 kilometru jihozápadně od centra Karpacze. Kaple svatého Vavřince je nejvýše položenou barokní památkou Polska a provozovaným sakrálním objektem. Stavba kaple má rotundový vzhled, výška je 14 metrů a průměr kruhového půdorysu je 7 metrů. Ke kapli byla přistavěna předsíň na čtvercovém půdorysu. Vnitřní klenutí zploštělé kopule je pokryté malbami z 80. let 19. století. Kaple je postavena z kamene v barokním stylu, stojí na kamenné podezdívce. Zdi jsou z vnější strany kryté svislým dřevěným opláštěním. Kuželová střecha kaple i valbová stříška předsíně je krytá dřevěným šindelem a opatřena vrcholovým křížem. Vitrážová okna jsou oválná.

ÚPSKÉ RAŠELINIŠTĚ:
Přírodní rezervace Úpské rašeliniště (73 ha) se nachází v mělké proláklině mezi Hraničním hřbetem a Studniční horou asi 2 km západně od Sněžky, ve výšce 1400 - 1425 m n.m. Rašeliniště vzniklo především postupným odumíráním rostlinek mechu rašeliníku, lišejníků, trav a ostřic aj. již v době před 5000-6000 lety. Díky drsnému místnímu klimatu se tu uchovala řada druhů flóry a fauny z ledové doby, např. všivec sudetský, slavík modráček tundrový či šídlo horské. Úpské rašeliniště je jedna z přírodovědně nejcennějších partií Krkonoš a významnou hydrologickou oblastí. Vody zadržované v rašeliništi dávají vznik řece Úpě, (ta poté přes Úpskou hranu padá hluboko do Obřího dolu) a Bílému Labi (teče západním směrem kolem Luční boudy a u Dívčích lávek nad Špindlerovým Mlýnem se stéká s hlavním tokem Labe.

KOZÍ HŘBETY:
Kozí hřbety je horský hřeben v České republice ležící v Krkonoších. Kozí hřbety jsou asi 3 kilometry dlouhý hřeben vybíhající západním směrem z Luční hory. Ve východní části se ve výšce 1422 m n. m. nachází jeho nejvyšší bod – vrchol Krakonoš. Západní zakončení, které se nachází bezprostředně nad městem Špindlerův Mlýn, tvoří Železný vrch s nadmořskou výškou 1321 metrů. Hřeben se nachází asi 5,5 kilometru západně od nejvyšší hory Krkonoš Sněžky. Jeho vrcholová partie je velmi úzká, severní i jižní svahy vykazují značné převýšení a prudkost. Pod severním svahem se nachází Důl Bílého Labe, pod jižním údolí Svatého Petra. Kozí hřbety se nacházejí na území Krkonošského národního parku.

21/03/2020

PANČAVSKÝ VODOPÁD A PRAMEN LABE

Datum: 2.7.2017
Počet km: 19
Druh aktivity: Pěší túra
Počasí: Slunečno občas zataženo s mrholením

Pohoří Krkonoše, místo, kde se tyčí nejvyšší hora České republiky. Několik tisíc lidí ročně navštíví Národní park a u nás to nebylo výjimkou. První a nejdelší trasa nás zavedla ze Špindlerova mlýna až k hranicím s Polskem. Cílem byl největší vodopád České republiky, Pančavský vodopád. K tomu jsme viděli i pramen Labe, mohylu Hanče a Vrbaty a Labský vodopád.

Start naší trasy byl v obci Bedřichov a cesta nás vedla po červené TZ s názvem Medvědí cesta, do kopce. U rozcestníku Horní mísečky - Jílemnická bouda jsme přešli na žlutou TZ a i nadále stoupali do kopce. Žluté značení nás vedlo po hřebeni Krkonoš s mnoha vyhlídkami do okolí. U rozcestníku Nad Kotelní jámou jsme přešli na zelenou TZ, která vedla k mohyle Hanče a Vrbaty, a poté k rozcestníku Vrbatova bouda. Zde jsme si chvíli odpočinuli a kochali se výhledy, které nám byly nabídnuty.

Od Vrbatové boudy jsme se napojili na červenou TZ a znovu po hřebeni jsme mířili k Pančavskému vodopádu - první cíl naší cesty. Před vodopádem protéká říčka Pančava, která poté stéká mohutným vodopádem do Labského údolí a vlévá se do Labe. Samotný vodopád nabízí nádherný pohled na Labský důl. O kousek dále se nachází Ambrožova vyhlídka ze které je vidět meandr řeky Labe. Když se v okolí začalo hromadit stále více lidí, pokračovali jsme stále po červené TZ až k rozcestníku Labská bouda. Zde jsme přešli na červenou a zelenou TZ, která vedla k prameni Labe - druhý cíl cesty.
Zpátky jsme se vraceli stejnou cestou a z Labské boudy jsme se vydali po modré TZ a zároveň NS Labský důl. Hned na začátku jsem si odběhla k Labskému vodopádu, který jsem nemohla minout. Poslední část nás chvíli vedla dolů kamenným terénem, avšak u rozcestníku Labský důl - Pudlava se cesta změnila na cyklostezku, která nás dovedla zpátky do obce Bedřichov a k parkovišti, kde nás čekalo auto.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA:
PANČAVSKÝ VODOPÁD:
Pančavský vodopád (německy Pantschefall) je vodopád v obci Špindlerův Mlýn v Královéhradeckém kraji. Měří 148 metrů a nachází se na východním svahu v horní závěrečné části Labského dolu v Krkonošských hřbetech v Krkonoších (Pančavská jáma). Vodopád vytváří potok Pančava (pravostranný přítok Labe). Za vysokých stavů vody se vodopád větví na několik ramen.

PRAMEN LABE:
Pramen Labe je označení místa na hřebeni Krkonoš, pro turistické účely symbolicky upraveného jako počátek řeky Labe. Nachází se v nadmořské výšce přibližně 1 387 m na Labské louce, necelý kilometr jihozápadně od hory Violík. Místo patří k nejvyhledávanějším cílům vycházek na české straně pohoří, jeho význam byl oceňován již roku 1684, kdy je navštívil a požehnal královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka. Jak řečeno výše, jedná se pouze o symbolickou instalaci na křižovatce značených turistických cest v podobě skruže s přítokem a odtokem vody, vydlážděným okolím s lavičkami a (od roku 1968) kamennou stěnou, vyobrazující barevné znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká. Vlastní rozvodí probíhá západně od tohoto místa ve vzdálenosti zhruba 150 až 300 m a v tomto prostoru se také nachází skutečné prameniště Labe, z důvodu ochrany přírody veřejnosti nepřístupné.

MOHYLA HANČE A VRBATY:
Kamenná mohyla byla na hřebeni Krkonoš nad Vrbatovou boudou postavena na paměť tragicky zemřelých přátel Václava Vrbaty a našeho tehdy nejlepšího lyžařského závodníka Bohumila Hanče. Oba muži zahynuli při závodě na 50 km, který se konal 24.3.1913. Vrbata Hančovi při pokusu o jeho záchranu poskytl svůj kabát, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život. Od té doby je 24. březen uctíván jako Den Horské služby České republiky.

LABSKÝ VODOPÁD:
Z náhorní plošiny do Labské rokle dopadá jeden z nejhezčích a nejmohutnějších vodopádů krkonošského Labského dolu - Labský vodopád. Labská rokle je pokračováním Labského dolu, který tu v dávných dobách vymodeloval ledovec. Výška Labského vodopádu dosahuje 30 metrů. Pod jeho patou se koryto zužuje a vytváří přirozenou překážku, přes kterou padá voda dál z výšky asi 4,5 metrů. Vodopád je vidět z modře značené turistické cesty, která směřuje z Labského dolu k Labské boudě. Lákavou podívanou nabízí vyhlídka, která otevírá pohled na několik kaskád nad hlavním vodopádem. V zimě za mrazivého počasí se vodopád mění v mohutný ledopád, který je však mnohdy zmrzlý pouze na povrchu.

23/06/2019

TAJEMNÉ BÍLÉ KARPATY

Bílé Karpaty, jež se rozkládají na území Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska, se mají čím chlubit. Najdete tu unikátní přírodu, malebnou krajinu, množství památek a dochovaných lidových obyčejů. Jedná se o bilaterální CHKO se Slovenskem, na českém území o délce 70 km. Z cenných lokalit jsou zde např. přírodní rezervace Čertoryje či Jazevčí. Nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m).

Turistická trasa vedoucí CHKO Bílé Karpaty na území Hodonínska byla dlouhá 15 km s převýšení cirka 400 m n. m., kdy začínala a končila na katastrálním území Tvarožná Lhota u koupaliště Lučina. Tento zájezd pořádal KČT Smržice a uskutečnil se 10. června roku 2017.

Odjezd autobusu z hlavního nádraží v Prostějově byl stanoven na 6:15, přičemž cesta trvala kolem 2 hodin. Čili ideální příležitost se dospat nebo posnídat. Počasí po cestě bylo všelijaké, kdy chvíli svítilo slunce a poté se zatáhlo. Takové klasické letní počasí. Tudíž, malovat si vizi, že bude celý den slunečno, bylo absurdní. Po příjezdu na parkoviště u koupaliště bylo samozřejmě zataženo. A zanedlouho poté začalo pršet. Což je opravdu ideální, když víte, že máte před sebou 15km. Avšak déšť nebyl silný a do toho bylo pocitově teplo, tak jsme na sebe přehodili pláštěnky a vydali se na cestu.

Navlečeni v pláštěnkách, které tomu dávaly skleníkový efekt (absolutní dusno), jsme se vydali po žluté i zelené TZ, spojenou s NS Orchidejová k rozcestníku Traviska. Odtud jsme se vydali po zelené TZ a stále NS Orchidejová na 4,5 km dlouhou cestu přes národní přírodní rezervaci Čertoryje, která byla plná fialových orchidejí (avšak, přijeli jsme trochu později a orchideje byly už z části odkvetlé) a dále přes Vojšické louky až k rozcestníku Bílá studna. I přes odkvetlé orchideje byla cesta úžasná v tom, že se přes louky hnaly mlhy a vytvářely v krajině magický kontrast, který jsem už dlouho neviděla. V ten moment mi ani nevadilo, že mám pěkně mokro v botech. Od rozcestníku Bílá studna, který je na samé hranici CZ a SK, jsme pokračovali po červené TZ na Slovenské straně až k rozcestníku Žalostina. Na Slovensku jsme se dlouho nezdrželi a od rozcestníku jsme pokračovali stále po červené TZ přes hranice až k rozcestníku Bukovina. Zde jsme se napojili na modrou TZ a pokračovali přes lesní úsek, který byl úplně v mlze a připomínal tak čarovný les s vlky a medvědy (žádné jsme neviděli). Z lesa jsme vyšli na louky a stále po modré TZ jsme s menší přestávkou u posezení, mířili do finále celé trasy, opět ke koupališti Lučina.

V cíli jsme měli ještě nějaký ten čas do odjezdu autobusu a jako na zavolanou vylezlo sluníčko a začalo být pěkné teplo. Čili zbytek volného času jsme strávili lehčím osvěžením se ve vodě, sušením botů a ponožek a menším občerstvení.

HODNOCENÍ:
Trasu hodnotím skvěle. Na místo se lze dostat autem i veřejnou dopravou z nedalekých obcí. Celou trasu si lze upravit podle potřeb, jelikož okolí nabízí i další varianty cest v CHKO Bílé Karpaty u NPR Čertoryje. Tato zvolená a popsaná trasa nebyla náročná, vedla po klasických cestách a člověku měla co nabídnout k vidění. Doporučuji všem, kteří se někdy pojedou podívat do CHKO Bílé Karpaty okresu Hodonín.

ZAJÍMAVOSTI:
BÍLÉ KARPATY:
Bílé Karpaty jsou územím s nejvyšší pestrostí a početností zastoupení orchidejí ve střední Evropě. Najdete zde tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny. Z nejznámějších památek je to například kuželovský větrný mlýn, novogotický zámek Nový Světlov v Bojkovicích, památky lidové architektury na Horňácku a Uherskobrodsku, stavby Dušana Jurkoviče v Luhačovicích, nebo zříceninu románského hradu v Brumově (kudyznudy.cz)

ČERTORYJE (NPR):
Jedním z nejcennějších území z celé CHKO Bílé Karpaty jsou právě louky Čertoryje, které byly vyhlášeny v roce 1987 Národní přírodní rezervací. Jsou to nejrozsáhlejší květnaté bělokarpatské louky, kde se stýkají fenomeny panonské, hercinské i karpatské fauny a flory s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin, především orchidejí. Roztroušené stromy- duby, lípy, břeky a další vytvářejí dojem rozsáhlého anglického parku. Místy se objevují i prameniště a mokřady s vegetací suchopýrů. Výměra rezervace s ochranným pásmem je téměř 800 ha a nadmořská výška 350 – 520. Čertoryje tímto patří k nejbohatším loukám Evropy. Mezi významné druhy patří např. tořič čmelákovitý, pětiprstka žežulník, rudohlávek jehlancový, střevíčník pantoflíček či kosatec trávovitý. (kudyznudy.cz)

19/06/2019

NA HRANICI DVOU OKRESŮ

V květnu roku 2017 jsem uskutečnila malý výlet, ze kterého nebudu psát delší článek, avšak bylo by škoda se nepodělit o fotografie a zajímavosti z navštívených míst.
Prvním výchozím místem trasy byla obec Vojtěchov, nacházející se v okrese Olomouc. Odtud jsme vyšli na procházku ke zkamenělému hradu Branky a kolem Javoříčských jeskyní. Cesta byla dlouhá cca 6km s menším převýšením a vedla lesním terénem. Trasa byla vhodnou volbou na jedno odpoledne jako útěk před ruchem města.
Cestou zpátky jsme se zastavili v obci Přemyslovice, nalézající se v okrese Prostějov. Zde už žádná trasa nebyla a zastávka byla primárně kvůli větrnému mlýnu a novogotickému zámku, které se v obci nachází.

ZAJÍMAVOSTI:
Zřícenina hradu Branky (Zkamenělý zámek, Špránek):
Hrad postavil pravděpodobně Dětřich Špran na počátku 14. století. Od roku 1359 náležel markraběti Janu Jindřichovi a poté roku 1371 pánům z Holštejna, za kterých zpustl. Jako pustý je připomínán rokem 1398. Stával na plošině na vrcholu skaliska nazývaného Zkamenělý zámek ve výši 60 metrů nad pravým břehem potoka Špránku. (mapy.cz)

Javoříčské jeskyně:
Javoříčské jeskyně se nacházejí poblíž vsi Javoříčko na střední Moravě v Olomouckém kraji, asi 10 kilometrů západně od Litovle, a patří mezi jeskyně přístupné veřejnosti. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Tyto jeskyně vynikají mimo velikosti podzemních prostor zejména překrásnou krápníkovou výzdobou, jednou z celkově vůbec nejbohatších v České republice. Patří také k zatím největšímu známému zimovišti vrápence malého na území České republiky. Jeskyně se nacházejí v ostrůvku devonských vápenců v masívu vrchu Špraněk (538 m n. m.) jenž je součástí Národní přírodní rezervace Špraněk a nachází se jihozápadně od obce Javoříčko. Podzemní prostory byly vytvořeny tokem (přesněji řečeno paleotokem) potoka Špraňku. Podzemní prostory v délce téměř 6 000 metrů jsou uspořádány patrně do tří pater se zhruba třicetimetrovým rozdílem nadmořských výšek. Tento rozdíl výšky jednotlivých pater souvisí se změnami erozních bází toku Špraňku v jednotlivých obdobích vývoje jeskyní, kdy tok postupně poklesal do nižších úrovní, čímž jeho vody opouštěly výše položená patra a stěhovaly se do pater nižších. Horní patro je tvořeno největšími prostorami s nejkrásnější krápníkovou výzdobou, vedou jím návštěvnické trasy o délce 460/788 metrů. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů, je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů. Nejznámějším krápníkovým útvarem a symbolem jeskyní je přes 2 metry dlouhá sintrová záclona, která je kolem půl metru široká a po celé délce pouze 4 až 5 mm silná (wikipedie.cz)

Větrný mlýn Přemyslovice
Větrný mlýn holandského typu postavený na místo původního mlýna, který v roce 1883 vyhořel. Od této doby mlýn neprošel žádnými stavebními úpravami a jeho vnitřní vybavení se zachovalo v původní podobě. To stavbě zaručuje vysokou historickou hodnotu. V roce 1965 byl mlýn vyhlášen za státní technickou památku. Mlýn je neomítnutý, což je typickým znakem pro stavby Drahanské vrchoviny. Stavba je soukromým majetkem a její interiér není veřejnosti přístupný (mapy.cz)

Zámek Přemyslovice:
V roce 1825 Karel Příza nechal postavit tzv. Emerenciin letohrádek s úmyslem využívat jej k občasným pobytům. V roce 1881 se majitelem zámku stal brněnský továrník Edmund Bochner, který jej nechal novogoticky přestavět v britském stylu podle návrhu Augusta Prokopa. Je to trojkřídlá stavba se dvěmi hranolovými věžemi. Středověký ráz stavby je podmíněn výškovým odstupněním budov. Zámek je veřejnosti nepřístupný (mapy.cz).

26/02/2019

Zdravím, publikuji další ze svých článků, i když poněkud později, než bych sama chtěla. Přeji pěkné čtení.

POHÁDKOVÁ VESNIČKA V PODLESÍ

Další z vydařených zájezdů pod vedením Klubu českých turistů Smržice, se uskutečnil v CHKO Žďárské Vrchy s primárním cílem v pohádkové vesničce v Podlesí. Pěší turistika se konala na konci dubna 2017, kdy se ještě místy vyskytovaly poslední zbytky sněhu. Celková trasa byla dlouhá cca 15km, s převýšením 500 m n. m. a začínala v obci Svratka s koncem v obci Sněžná.

Z Prostějova jsme opět vyrazili v ranních hodinách soukromým autobusem, který nás, všechny natěšené turisty, vcelku rychle přepravil do obce Svratka. Výstupním bodem bylo autobusové nádraží, kde i začínala červená TZ a jako velká voda jsme vyrazili napříč novým místům. Z obce jsme šli přes golfové hřiště, které ještě bylo z části pokryté sněhem, až k loveckému zámečku Karlštejn (viz. zajímavosti). Bohužel jsme si nemohli zámeček prohlédnout, protože na pozemku probíhaly stavební práce.

Od zámečku jsme pokračovali po červené a nově i po modré TZ k rozcestníku U Knížecí studánky. Cesta se vlnila do lesů a s roztávajícím se sněhem se měnila na klouzavou a blátivou atrakci, kdy jsme jen čekali, až se udělá špatný krok. Naštěstí se lesní terén občas změnil, takže se cesta obešla bez vážnějších pádů či úplné změny původních barev na botách. Od rozcestníku jsme se napojili na modrou TZ, která nás vedla ke skalnímu útvaru Zkamenělý zámek (viz. zajímavosti), kam je možno vylézt, ale výhledů do okolí se moc nedočkáte. Po cestě k rozcestníku Milovské Perníčky (viz. zajímavosti) se nachází mnoho pěkných malých potůčků z místních bezejmenných vodotečí. U rozcestníku je situován i turistický přístřešek, který jsme využili k menšímu odpočinku a rovnou jsme i něco malého poobědvali. Věděli jsme, že je před námi ještě necelých 10km. Od Milovských Perníčků jsme stále pokračovali po modré TZ, až k rozcestníku Čtyři Palice.

Zde byla možnost si odběhnout na cca 300 m vzdálené vyhlídkové místo, které v sobě ukrývá i skály s názvem Čtyři Palice (viz. zajímavosti). Od skal bylo nutné se vrátit zpátky k rozcestníku a pokračovat po žluté a zelené TZ k rozcestníku Nad Pasekami. Tam jsem se napojili na žlutou TZ, která nás dovedla přes kousek obce České Mílovy a chatovou oblast až do Podlesí – do Pohádkové vesničky (viz. zajímavosti). Zde byla možnost si po zaplacení vstupu prohlédnout vesničku samostatně, nebo popřípadě s průvodcem ve stanovený den a čas. O pár metrů dále se nachází i restaurační zařízení.

Ve vesničce jsme se nějakou chvíli zdrželi, avšak bylo nutné pokračovat dále do obce, kde čekal autobus. Z Podlesí jsme tedy pokračovali po žluté TZ, která nás dovedla k rozcestníku Zálesí, a od něj bylo nutné jít na Buchtův kopec. Zde jsme se napojili na červenou TZ a pokračovali až do obce Sněžná. Tam jsme měli ještě nějakou chvíli čas, a tak jsme se podívali do japonské zahrady. Nakonec byl nejvyšší čas nastoupit do autobusu a vyrazit zpátky domů.

ZAJÍMAVOSTI A INFORMACE:
LOVECKÝ ZÁMEČEK KARLŠTEJN
Karlštejn je původně lovecký zámek postavený v letech 1770 až 1775 ve stylu středoevropské architektury pozdního baroka, s trojkřídlým zámeckým pavilonem a samostatně stojícími hospodářskými budovami. Zámek vybudován v krajinné oblasti Žďárských vrchů na jihozápadním okraji terénní plošiny v nadmořské výšce 780 m, ve vrcholové části kopce s výškovým bodem Karlštejn (783,4 m n. m.). Zámecký objekt s budovami a nádvořím vykazuje přísnou souměrnost typickou pro architekturu v barokním slohu. Jednopatrový hlavní zámecký pavilon se dvěma přízemními křídly přibližně orientován čelem k severovýchodu, odvrácená strana objektu nad strmým úbočím vrchu k jihozápadu, boční křídla s přístavbami zakončenými půlkruhovou vnější zdí k severozápadu a jihovýchodu. Zámecké objekty s výraznými plastickými tvary, omítané zdivo se světlými silnými maltovými pásy, vyznačující zděná pole s kontrastní vínově červenou barvou fasády. Stavbu původního, tzv. lovčího zámku, zadal hrabě Filip Kinský (šlechtický rod Kinští), v jejich majetku zámek až do roku 1823, poté získán německým (bavorským) knížecím rodem Thurn-Taxis, po roce 1945 majetek zkonfiskován československým státem. Ve druhé polovině 20. století postupně více uživatelů objektu, po roce 1989 objekt v soukromém vlastnictví, v současnosti veřejnosti nepřístupný. (wikipedie.cz)

ZKAMENĚLÝ ZÁMEK
Mohutný skalní útvar nedaleko obce Svratka ve Žďárských vrších na Vysočině je od roku 1977 chráněn jako přírodní památka. Archeologický výzkum prokázal neolitické a slovanské osídlení, z nichž jsou dosud patrné pozůstatky dvojitého valu. Ve 13. století zde pravděpodobně stával i dřevěný hrádek. Mohutná skaliska z magmatické ruly dosahují výšky až 10 metrů a jsou podkovovitě uspořádány a ohraničují průchodem otevřený vnitřní prostor. V okolí skal jsou patrny zbytky valů a příkopů neolitického hradiště. Slované zde žili v 6. až 8. století. Podle pověstí se tu naposledy lidé ukrývali za třicetileté války před loupeživými hordami. (kudyznudy.cz)

MILOVSKÉ PERNÍČKY
Milovské Perničky, též Velké Perničky (757 m n. m.), jsou rulové skály a zároveň stejnojmenná přírodní památka na katastrálním území České Křižánky a České Milovy v kraji Vysočina, která se nachází 2 km severovýchodně od Křižánek u turistické značky směrem na Svratku. Území má rozlohu 10,4 ha a je chráněno jako přírodní památka. Na vrcholu skal se nachází vyhlídka. Přírodní památka je v péči AOPK ČR - regionálního pracoviště Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Jedná se o oblast šesti skal, jejichž výška se pohybuje v rozpětí od 8 až do 28 metrů. Skály, tvořené migmatickými rulami leží asi 1 km severně od přírodní rezervace Čtyři palice a zhruba 2 km vzdušnou čarou jihovýchodně od Zkamenělého zámku. Nejbližším sídlem jsou České Křižánky, vzdálené od skal zhruba 1 km západním směrem. (wikipedie.cz)

SKÁLY ČTYŘI PALICE
Přírodní rezervace Čtyři palice se rozkládá na rozloze 37,25 ha ve Žďárských vrších nedaleko od vesnice České Milovy. Čtyři palice (730 m n. m.) jsou skupina tří hlavních skalních útvarů (Děvín, Paličatá, Tvrz) a nízkého skalnatého hřebene (Opomenutá). Zvedají se na jihovýchodním okraji lesnatého hřbetu na východ od obce Křižánky. Složeny jsou z pevné dvojslídné ortoruly. V současnosti jsou skály vyhledávány jako cvičný horolezecký terén pro registrované horolezce. (wikipedie.cz)

POHÁDKOVÁ VESNIČKA
Pokud se vám stane, že cestou necestou, polem nepolem, zavítáte k nám na Vysočinu, do rekreační oblasti Žďárských vrchů, můžete využít možnosti ubytování ve stylových pohádkových chaloupkách, které jsou pro vás postaveny za hotelovým resortem Podlesí. Ve vybraných dnech se můžete ve vesničce zúčastnit zábavného pohádkového programu pro děti i rodiče. Pohádkovou vesničku lze navštívit i mimo program, ale pouze po zakoupení vstupenek na recepci hotelu Podlesí. A co vše v Pohádkové vesničce uvidíte? Například stylový domeček sedmi trpaslíků a jejich kamarádky Sněhurky, neobvyklou stavbičku s doškovou střechou, podepřenou dřevěnými trámky, kterou si vystavěl Rákosníček, mlýn s typickým mlýnským kolem, domeček neposedného Budulínka, útulnou chaloupku Karkulky, kde potkáte i ochočeného vlka, vykotlaný pařez Křemílka a Vochomůrky nebo pohádkový domek loupežníka Rumcajse a jeho rodinky. (kudyznudy.cz)

04/02/2019

Zdravím všechny fanoušky stránky. :) Přináším vám další z mých článků, avšak tentokrát je o něco kratší, než ty předchozí. Během psaní jsem narazila na problém a to takový, že cesta byla vesměs monotónní a jednotvárná. Takže jsem toho už víc nevymyslela, ale na druhou stranu jsem si pro sebe nechtěla nechávat fotky.

LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Třetí týden a zároveň třetí výlet z dubna roku 2017. Tentokrát nás vlak zavezl do oblasti CHKO Litovelského Pomoraví, která se rozprostírá od obce Horka nad Moravou až po Moravičany. Naučná stezka Luhy Litovelského Pomoraví se nachází v Olomouckém kraji. A naše cesta začínala v Horce nad Moravou s cílem v Litovli. Trasa byla dlouhá kolem 15km se skoro nulovým převýšením.

V ten den foukal silný vítr a bylo poměrně chladno. To byly i optimální podmínky na absolvování této trasy, jelikož vlhko a teplo je v tomto prostředí ideální pro hejna komárů, která trápí turisty i cyklisty.

Do Horky nad Moravou jsme se opět vydali vlakem s přestupem v Olomouci. Cesta trvala necelou hodinu, když jsme vystupovali z místního motoráčku a mohli se vydat na cestu. Od vlakové zastávky jsme se vydali hlouběji do obce, kde se na hlavní tepně objevuje červená TZ, která nás prakticky vedla celou dobu až do Litovle.

Na konci obce se nachází Dům přírody Litovelského Pomoraví, kde se nachází Rajská zahrada či Sluneční hora. Jelikož jsme nevěděli, že se v místě tato galerie nachází, museli jsme si ji projít a musím říct, že je to pěkné místo k odpočinku.

Vstoupili jsme do lesů a drželi se naučné stezky a červené TZ, která nás vedla až k rozcestníku U Tří Mostů. Odtud jsme stále pokračovali po červené TZ až do obce Hynkov. Mezi úsekem Hynkov a Lhota nad Moravou se vytváří ramena přítoků řeky Moravy, která jsou dostupná až k břehům, kde vytváří skvělé pozice pro fotografie. Od obce Lhota nad Moravou jsme pokračovali nekonečnou cestou až k rozcestníku Most přes Bahenku a odtud jsme směřovali až do města Litovle.

Ve městě jsme se ještě prošli kolem Uničovského a Olomouckého rybníku a poté pokračovali až na vlakové nádraží, kde jsme čekali na přímý vlak do Prostějova.

29/01/2019

Z VÍRU DO DALEČÍNA, PŘES KARASÍN

Výlet do okresu Žďár nad Sázavou, byl pořádán klubem českých turistů Smržice. Taktéž to byl první výlet v roce 2017, který jsem nemusela vymýšlet. Cesta začínala ve městě Vír, u které se nachází vodní nádrž. Celková trasa byla dlouhá 15km s převýšením 606 m n. m.

Z Prostějova jsme vyjeli „soukromým“ autobusem v ranních hodinách, přičemž za Boskovicemi mi jízda moc dobře nedělala. Naštěstí okres Žďár není tak daleko a za hodinu a pár minut, autobus zastavoval na prvním výsadkovém místě. My se rozhodli jít o trochu kratší trasu, a tak jsme zůstali sedět. Poté co vystoupilo asi 90% turistů a já se cítila trochu blbě (mladí kratší trasa; postarší nejdelší), jsme společně s hrstkou zbývajících turistů, pokračovali až do města Vír.

Prvním cílem byla skála Klubačice, která nabízí vyhlídky na město i na řeku Svratku. Na vyhlídku vedla červená TZ, kdy přišlo první stoupání a zpocená záda. Na vyhlídce jsem se alespoň rychle občerstvila, abych nabrala energii na cestu.

Z vyhlídky jsme stále pokračovali po červené TZ až k rozcestníku Vírská přehrada. Od něj nás stále provázela červená TZ až k rozhledně Karasín ve stejnojmenné obci. Rozhledna byla otevřená, a tak jsme vyšli nahoru se kochat okolím. Přiznávám, že na začátku dubna nebyla příroda tolik atraktivní na pohled. Celý den byla zašedlá obloha a foukal vítr. Jelikož se na vrcholu rozhledny nedalo dlouho vydržet, sešli jsme dolů a pokračovali dál v cestě.

V obci se k červené TZ připojila i zelená, a obě nás vedly až do Vítochova, kde se nachází jeden z nejstarších kostelů na Moravě. V obci nás opustila zelená TZ a my pokračovali lesním terénem po tradiční červené TZ až do Dalečína. Poslední úsek vedl v lese nejdéle, za což jsem byla ráda, jelikož nemám moc ráda polní cesty nebo silnice (v tom nejhorším případě). V jednom úseku jsme museli přeskakovat potůček a před obcí se nacházelo i pár skalních útvarů, u kterých jsme se pár minut zdrželi.

Nakonec jsme se dostali do obce Dalečín, kde byl i konec pro všechny trasy. Tam na nás už čekal autobus. I když jsem těch 15km cítila v nohách, ještě jsem si prošla zříceninu hrad, co se v obci nachází. Pak jsem byla ráda, že jsem zapadla na sedadlo do autobusu a čekala na odjezd do Prostějova.

ZAJÍMAVOSTI:
SKÁLA KLUBAČICE:
Nejvyšší a nejslavnější vírskou skálou je nesporně Klubačice (Daliborka). Vypíná se na levém břehu řeky pod fabrikou. Úzká vrcholová plošina se nachází bezmála 100 metrů nad řekou, nahoře je opatřena bezpečnostním zábradlím. Z Klubačice se naskýtá krásný pohled na řeku a na Vír, i když z ní zdaleka nepřehlédneme celou obec. Nejkrásnější je ale pohled na samotnou řeku a zelené lesy na protějších stráních Kače a Karasínského kopce. Svislá, téměř nepřístupná východní stěna Klubačice poskytuje pěkný horolezecký terén. Ještě ve 30. letech 20. století zde hnízdil sokol stěhovavý, již tehdy přísně chráněný. (virvudolisvratky.cz)

ROZHLEDNA KARASÍN:
Zděnou rozhlednu Karasín najdete v překrásné přírodě severovýchodní části Vysočiny na kopci zvaném Přední skála, 716 metrů nad mořem nedaleko údolní nádrže Vír. Na ochoz rozhledny ve výšce 25 metrů nad zemí vede 128 schodů. Rozhledna byla otevřena 25.května 2002. Z ochozu můžete vidět rozhledny Babylon, Horní les, Milenka a Babí lom. Z měst a obcí je viditelná Bystřice nad Pernštejnem, Vítochov s krásným kostelíkem a hrad Zubštejn. Z okolních vrchů pak Sýkoř, Harusův kopec, Buchtův kopec, Devět skal či Javořice, z celků je to Křižanovská pahorkatina, Arnolecké hory, Svratecká hornatina a Žďárské vrchy. (karasin.cz)

KOSTEL SV. MICHAELA:
Římskokatolický kostel svatého Michaela archanděla, který se nachází na kopci nad Vítochovem v nadmořské výšce 626 m, patří mezi nejstarší kostely na Moravě. V současné době patří do farnosti Bystřice nad Pernštejnem ve žďárském děkanátu brněnské diecéze a bohoslužby se v něm konají jen příležitostně. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Kostel je postaven z lomového kamene vyspárovaného vápennou maltou a působí dojmem tvrze. Je obklopen hřbitovem obehnaným kamennou zdí s márnicí. Kostel je orientovaná svatyně, kterou tvoří téměř čtvercový presbytář s valenou klenbou a mírně obdélná loď s trámovým stropem. Na jižní straně lodi je přistavěna věž. Na věži jsou dva zvony. Na severní straně presbytáře se nachází sakristie, která byla přistavěna dodatečně a je přístupná z presbytáře. Vchod z presbytáře byl pravděpodobně probouraný až dodatečně v místě tzv. sedile. Propojení mezi presbytářem a lodí je gotickým lomeným obloukem. Kostel byl postaven asi kolem poloviny 13. století. Původně byl zamýšlen jako farní pro okolní obce, ale podle některých pramenů jím byl jen krátce, podle jiných farním kostelem nikdy nebyl. Sakristie byla postavena asi v roce 1740. Rok lze určit podle dendrochronologického průzkumu krovů. V lodi je dřevěná kruchta postavená v roce 1969, která nahradila starou, pocházející z roku 1783.
Podle amatérského archeologického výzkumu, který probíhal v letech 1967 až 1969, se podařilo zjistit, že v místech dnešního kostela bývalo pohanské pohřebiště. Při hledání základů apsidy byly nalezeny v pravém rohu pod základy tři kostry uložené asi po 10 centimetrech nad sebou. Pod podlahou kostela se podařilo nalézt několik desítek lidských koster, které pocházejí z dob, kdy se v kostelech pohřbívalo. Při odkrývání byly nalezeny pod šachovnicovou černo-bílou dlažbou další dvě vrstvy cihlové dlažby. Okolo oltáře bylo nalezeno, kromě množství různých kostí a střepů, 10 celých koster, jedna, asi mužská, měřila 210 centimetrů. Všechny byly zásadně položeny hlavou k východu a ctily základy kostela. V lodi bylo nalezeno 40 koster, které jsou dnes uloženy v hrobce pod vítězným obloukem přikrytým náhrobním kamenem s vytesaným mečem. (wikipedie.cz).

HRAD DALEČÍN:
Dalečín je zřícenina hradu stojící uprostřed obce Dalečín. Byl postaven na skalnatém výběžku chráněn ze tří stran řekou Svratkou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Zřícenina hradu Dalečín stojí na kopci nad řekou Svratkou. První písemná zpráva je kladena do roku 1358. Společně s hradem Skály měl být rozbořen jako sídlo lupičů, poté jej páni z Pernštejna obnovili, jeho další osudy nejsou známy. Roku 1588, kdy jej Jan z Pernštejna postoupil Pavlu Katharýnovi z Katharu, je uváděn jako pustý. V jeho sousedství tehdy vzniká nový dvůr s drobnou tvrzí, který zde obnovuje tradici šlechtického sídla. (wikipedie.cz)

Travel journal

25/03/2020

21/03/2020

23/06/2019

19/06/2019

26/02/2019

04/02/2019

29/01/2019

Adres

Strona Internetowa

Ostrzeżenia

Skontaktuj Się Z Firmę

Skróty

Udostępnij

Kategoria