28/08/2025
To ráno jsem už focení zabalila a mířila k domovu. Slunce bylo vysoko a v blízké vesnici začínal denní ruch. Míjela jsem poslední strom, oddělující divočinu od civilizace, když v tom cosi zachrastilo v rákosí. Krok zpět, mírný záklon, mám to! Z porostu vyčuhují dvě rezavé uši a pod nimi září velké černé oči, s řasami dlouhými jak ze salónu.
Srnčí mládě🦌o mně dlouhou chvíli nevědělo a spásalo v klidu svou ranní dávku zeleniny. Postupovalo směrem ke mně, já nedýchala, až se mi nakonec ukázalo v celé kráse. Pak se otočilo a odkráčelo ke své smečce schované v rákosí.
Mám ráda tyhle šťastné náhody 🍀
Lokalita: Nesyt, Sedlec u Mikulova