01/04/2022
Takové malé zamyšlení nad minulostí, přítomností i výroby cínových příběhů
Milí přátelé cínových vojáčků,
Moc Vás touto cestou zdravím a doufám, že se VŠICHNI máte i v této složité době alespoň malinko hezky.
Velmi dlouho jsem o sobě nedal vědět žádnou cínovou novinkou v podobě vojáčka či rytíře, tak jsem v poslední době dostal hodně dotazů na to, co se to děje, že se nic neděje. Takže dnes Vám tu nechám pár slov, abyste byli malinko v obraze. Je to dílem velmi osobní psaní, ale také věcně hodnotí současnou firemní situaci.
Nebudu se obšírně vracet k tragickému úmrtí své první manželky Marcely, která byla nejen mou báječnou životní souputnicí, ale hlavně geniální malířkou a skvělým tvůrčím parťákem při rozvoji našeho krásného řemesla. S jejím odchodem se zcela zásadně změnila situace a výroba a vývoj nových vojáčků zkrátka už asi nikdy nenarostou do bývalých výšin. Hlavním důvodem je to, že ač je to nádherná tvůrčí práce, tak jsem ji měl spjatou právě s naší partnerskou harmonií a ta se navždy z této činnosti ztratila. Zkrátka a prostě, tohle se nezmění, protože to není možné.
Naše rodinná firma víc než deset let zaměstnávala na plný úvazek jednoho či dva pracovníky a několik dalších externích, ale co si budeme namlouvat , výroba cínových vojáčků nemůže nabídnout finančně nijak extrémně zajímavé podmínky a udržet šikovného malíře/malířku je v podstatě nemožné. V posledních letech manželčiny kouzelné ruce nahradila velmi šikovná malířka Peťa Tomšíková (Peťo, díky moc za skvělou dlouholetou práci) a v posledních třech letech moje dlouholetá kamarádka Yvona Bartoňková (Yvonečko, i Tobě patří můj dík).
Zájem o vojáčky z naší dílny by byl i nadále veliký a to nejen v ČR. V údobí největšího rozmachu se zhruba ¾ produkce vyvážely hlavně do Francie, Německa, Belgie.. Ale také třeba do USA, Austrálie a naši vojáčci, co alespoň vím, doputovali třeba také na Tchaj-wan, do Japonska a na další podobné exotické destinace.
Ale vydělat si na provoz firmy, na zaměstnance, na vývoj nového sortimentu, atd., to prostě není vůbec snadné. Právě toto je asi rozhodující důvod, proč už nepokračujeme v původním rozmachu. Naším krédem bylo rozdávat skrze vojáčky radost, ne na nich vydělávat „majlant“. Vydělávat na tomto řemeslu „pořádné peníze“ bylo svým způsobem také možné, mělo to však jedno velké ALE – vyměnit právě tu tvůrčí radost za tvrdý byznys. Od roku 1992, kdy jsme zahájili oficiálně činnost, jsem dostal několikrát nabídku na prodej firmy do zahraničí, kde bych získal výrazně lepší podmínky pro sebe, ale pro Vás sběratele by to znamenalo, že budete mít vojáčky za „běžné světové“ ceny. A taky, malá úsměvná historka, jeden francouzský podnikatel mne osobně přijel přemlouvat, abych to tady v ČR kompletně zabalil a přestěhoval se na Filipíny, kde bych byl v pozici ředitele vznikající továrničky, která se měla soustředit na umělecká řemesla.. Bylo to velmi milé, že o mne takto někdo stojí, ale bez velkého uvažování jsem tuto nabídku odmítnul a nelituji toho.
Tak, malá odbočka do dob minulých je za námi a ti, kteří vydrželi číst až sem, se dočkají ještě pokračování..
Jak jsme na tom v současnosti a co bude do budoucna? „To je to, oč tu běží“, řekl by jeden velký britský spisovatel. Covid a velké hospodářské turbulence i v této oblasti rozdaly karty naprosto jinak. Když jsem v roce 1992 kupoval cínovou slitinu, tak se cena pohybovala někde kolem 100 Kč za velmi kvalitní a na míru míchanou slitinu. Ještě předloni jsem nakupoval za cca 300 Kč za kilogram. Nu a nyní?? Báječné ceny, které se blíží tisíci korunám. Takže docela mazec! Nemá cenu mluvit o energiích, materiálech na výrobu forem… Prostě situace docela neutěšená. A co víc, právě třeba silikony, které používáme na formy, nejsou v současné době vůbec k dostání.
Vzhledem k tomu, že pro mne vojáčci představují hlavně to tvůrčí potěšení a ne základní zdroj příjmů, tak je to pro mne sice nemilé, ale ne devastující. Pokud to bude možné a budu mít šikovné spolupracovníky (protože sám to všechno nedám), budu pokračovat. Velmi rád bych našel časem i někoho, kdo firmičku převezme a bude chtít pokračovat. Přeci jen, je mi už skoro šedesát a za dvacet, třicet let už budu nejspíš chtít víc lenošit a užívat života, abych si pořádně vychutnal ten zbytek do stodvacítky..
Takže, až se přes nás nějak překulí doba covidová, válečná, nové zelené úděly a podobné zběsilé a uměle vytvořené šílenosti, věřím, že vojáčci zase budou a mírně hojněji než doposud.
Proč už jich nebude tolik „jako dřív“? Aspekt důležitosti harmonie v partnerském životě jsem zmínil. Ano, už tu správnou harmonii zase mám a v únoru tomu byly dva roky, co jsem se podruhé oženil. Jestli mám v něčem v životě opravdu VELKÉ ŠTĚSTÍ, tak to jsou ženy mého života. Moje žena Eva je báječná bytůstka a děkuji jí, že mi opět udělala život naplněným.. Jen, k Vaší smůle, drazí fanoušci cínových vojáčků, netíhne k modelování nebo malování cínových miniatur. Zdrojem naší sdílené pracovní radosti se stala daleko důležitější oblast a to je zdraví. Pracujeme společně právě v oblasti zdraví a věnujeme se diagnostice chronických zánětů, zdravotní prevenci a slovy laika řečeno – dostáváme lidi zdravotně do rovnováhy a bereme doktorům pacienty a ty zdravé směřujeme na cestu, kde lékaře nebudou téměř potřebovat. Věřte, že je to velmi dobrý pocit, když se takové dílo daří.
Nestrádám ani tvůrčím způsobem a profesionálně se věnuji fotografování. Jak už to tak bývá, když člověk jednou tíhne ke kráse, hledá ji všude, takže se ze mne stal fotograf především něžných dívek a dam v pohádkovém-fantasy ladění. Loni v září jsem měl jubilejní desátou výstavu a na letošek v Jihlavě chystám už jedenáctou..
Nicméně, přes všechny ty velké životní změny, věřím a doufám, že cínový vojáček ještě dlouhá léta bude věrným průvodcem mého tvůrčího života a Vaší sdílenou radostí. Držte mi palce, ať mám v sobě ještě hodně tvůrčí invence, abych mohl svými dílky zaplňovat Vaše poličky a vitrínky.. Nu a kdybyste náhodou potřebovali pomoct se zdravím (nebo Vy, krásné dámy, zajímavou a nevšední fotografii), tak jsem tu pro Vás i v tomto směru..
Přeji VÁM VŠEM, ať jste hlavně zdraví, ať nepodléháte tlaku médií, ať si zachováváte optimismus a nadhled, ať máte každý den důvod k alespoň malému úsměvu.. Ať už se děje u nás či ve světě cokoli, tak pořád má smysl žít naplno a radovat se z maličkostí.
Všechny Vás zdraví ( ať už známé či neznámé) Váš Jiří Grégr
