25/05/2026
Tohle focení pro mě bylo jedním z těch, na která člověk jen tak nezapomene.
Měla jsem možnost poznat malého Edíka a jeho úžasnou rodinu. A znovu si uvědomit, že nemoc nikdy neprožívá jen jeden člověk — žije s ní celá rodina. Každý den. Každou chvíli. A přesto dokážou být neuvěřitelně silní.
Edík je statečný kluk s obrovským srdcem a nádherným úsměvem.
Prochází si od narození, vrozenou epilepsií a to v záchvatech i několikrát denně. Projit si tím mu pomáhají nejen rodiče ale i jeho psí kamarádka Inka, kterou pro něho vycvičili
Statečná a silná je i Edíkova maminka. Mluvila jsem s ní jen krátce, a přesto z ní byla cítit obrovská síla, láska a odhodlání nikdy nic nevzdat. I přes všechno těžké, co jejich rodina prožívá, měla na tváři statečný úsměv. A přesně takové maminky jsou opravdové hrdinky.
A stejně tak tatínek a starší brácha, kteří drží při sobě v těch nejtěžších chvílích. Protože právě tehdy je rodina tím největším bezpečím.
Člověk se někdy trápí nad maličkostmi a běžnými starostmi. Neříkám, že nejsou důležité — každý máme své vlastní boje. Ale když poznáte tak silný příběh, tak si mnohem víc uvědomíte, jak obrovský dar je zdraví.
A já jsem dnes znovu pocítila vděčnost za svou práci. Za to, že jako fotografka můžu poznávat lidské příběhy, emoce a rodiny, z nichž každá si nese něco svého. Nejsou to „jen fotografie“. Jsou to vzpomínky, síla, láska a chvíle, které mají opravdovou hodnotu.
Edíka dnes čeká náročné vyšetření v Motole a právě dnes se k němu upínají všechny mé modlitby.
Edíkovi a celé jeho rodině posílám obrovský obdiv a sílu do dalších dnů
