05/02/2021
Když jsem si plánoval, kam se opět vydat, abych viděl něco nového. Nečekal jsem, že toho uvidím tolik. Sice cesta na vrchol kopce nebyla kvůli zbytkům sněhu vůbec jednoduchá (navíc jsem trošku bloudil), ale po nalezení daného místa mi spadla brada. Vyfotil jsem co jsem potřeboval a radši pelášil pryč, protože tohle místo v člověku vyvolává pocit úzkosti a zdržovat se tady, je proti mé srsti...
VRCH ŠIBENÍK - PŘIMDA
Lokalita se nachází přibližně 1 km jižně od Přimdy na jižním konci protáhlého návrší Šibeník. Šibenice, patrná do výzkumu v roce 2014 jako kruhový reliéfní útvar, se nachází severně od nejvyššího bodu tvořeného skalní kupou. V místech nejblíže reliktům zdiva je tento val přerušen asi 1 m širokým průchodem.Na mapě I. vojenského mapování z let 1764–1768 (rektifikace 1780–1783) není toto návrší ještě označeno žádným názvem. PojmenováníGalgenberg (reflektující způsob využití lokality a existenci šibenice) se objevuje až na mapě II. vojenského mapování z let 1836–1852, přičemž na vrcholku je vyznačena trigonometrická značka.Název kopce zůstal stejný až do konce 70. let 19. století (III. vojenské mapování z let
1877–1880) a posléze se proměnil v český Šibeník. V novější literatuře se zmínky o šibenici či hrdelním právu v Přimdě neobjevují. Naopak v již starší práci J. Köferla (1890) jsou obsaženy údaje potvrzující existenci šibenice v poloze „Galgenberg“. Autor uvádí, že stopy šibenice, po které vrch nese jméno, jsou (v době vydání díla) v této poloze patrné v podobě základového zdiva. Kromě toho uvádí, že na dalším vrchu stávala stínadla, zachovaná do
roku 1790 (Köferl 1890). Uvedeno je i několik případů hrdelních trestů na těchto popravištích
vykonaných: 14. března 1721 byla sťata Margareta Zeitzin, rozená Schästlerin, 14. ledna 1726 byl
oběšen Hans Rauch, 7. srpna 1743 byla sťata Kunigunde Rachtmannin, přičemž následně bylo
její srdce probodnuto kůlem a tělo zahrabáno (Köferl 1890).Kromě šibenice a stínadel disponovala Přimda jako sídlo soudu i posledním ze základmích objektů souvisejících s výkonem práva – pranýřem, který stával na náměstí. Měl podobu kamenného sloupu s trojbokou špičatou hlavicí, v níž byly umístěny železné prvky k připoutání rukou a těla trestaného (Köferl 1890). Alespoň podle pověstí mohou se šibenicí a cestou k ní souviset tři kamenné kříže umístěné dnes v obci při silnici na Novou Ves u odbočky k Šibeníku
(Durdík 2007). Existence hrdelního soudu, a tedy i popraviště v Přimdě je prokázána i v souvislosti s reformami soudnictví v 60. letech 18. století (Roučka 1957). Důvodem absence většího množství písemných zpráv o existenci šibenice a stínadel ze staršího období jsou velmi pravděpodobně opakované požáry obce v průběhu 16. století. Nejstarší matriky včetně úmrtních, v nichž by bylo teoreticky možné dohledat zmínky o vykonaných hrdelních trestech, začínají rokem 1683 (Köferl 1890).Odkdy však Přimda disponovala hrdelním právem, není zřejmé. Zcela jistě tomu tak bylo před koncem 16. století (Maur 1964). Udělení hrdelního práva však bylo velmi pravděpodobně staršího data a souviselo s rolí Přimdy jako centra panství. Ačkoli hrad je doložen již v průběhu 12. století a kostel sv. Jiří na náměstí je románského původu, městečko se poprvé připomíná až roku 1331, kdy mu Jan Lucemburský udělil některá práva, potvrzovaná i dalšími panovníky. Po většinu doby, kdy lze na základě analogií předpokládat vznik zděné šibenice, tedy v 16. století, vlastnili panství s městečkem
Švamberkové. V roce 1675 se Přimda stala součástí panství Nové Dvorce, původně samostatného celku vytvořeného na počátku 17. století z dvorce Přimda vzdáleného 2 km severovýchodně od městečka. Roli soudního centra plnila však nadále Přimda se svým popravištěm.
Soud v Přimdě fungoval jistě do první poloviny 18. století, kdy byl zařazen do soupisu existujících soudů pro účely reformy soudnictví. Ta se uskutečnila roku 1765 a Přimda na základě
patentu z 19. srpna 1765 poté patřila mezi soudy, které od 1. ledna 1766 ztratily hrdelní jurisdikci. Nadále jim zůstala povinnost spolupracovat při vyšetřování hrdelních zločinů a mít provozuschopné vězení. Současně měly tyto soudy přispívat do tzv. kriminálního fondu pevně stanovenou roční částkou. Kriminální fond sloužil k úhradě nákladů spojených s vykonáváním hrdelní jurisdikce a platů soudních osob. Právě města, jejichž soudům byla hrdelní jurisdikce odňata, byla největším zdrojem příjmů kriminálního fondu. Výše příspěvků se lišila
podle velikosti a zámožnosti měst. Ta byla rozčleněna do čtyř tříd, Přimda se ocitla v nejnižší
IV. třídě, a platila tak nejmenší příspěvek – 7 zl. 30 kr., později po zvýšení příspěvků 11 zl. ročně
(Roučka 1957, 129 a příloha č. 1). Zda však soud v Přimdě ještě v době vlastní reformy, tedy
v polovině 60. let 18. století, skutečně fungoval, není jisté.Hrdelní pravomoci poté v regionu zůstaly pouze soudu ve Stříbře, Plzni a Klatovech, v roce
1783 pak zůstaly pouze soudům v Plzni a Klatovech (Roučka 1957), a Tachovsko tak zcela přišlo u svých soudů o hrdelní pravomoci. Reforma se dotkla v okolí ještě soudů v Stráži, Boru
(tyto soudy byly zařazeny do II. třídy), Tachově (zařazen do III. třídy) a ve Starém Sedlišti (stejně
jako soud v Přimdě i tento byl zařazen do IV. třídy; Roučka 1957). Informace čerpány z archeologické prace p.Sokola.
