11/07/2026
Jižní Bavorsko 🇩🇪 květen 2026. V plánu toho bylo mnoho, hory, jezera a města.
Hned po příjezdu na ubytko jsme jeli do lázní, kde je mj. voda teplá až 38°C a slaná 5% - 25%.
Po návratu zpět na apartmán se stalo to co jsem doufal, že se nikdy v zahraničí nestane a já zkolaboval.
To poslední co si pamatuji bylo, že mě dávali do postele a pak mám 15 hodin absolutní okno 😵💫. Vůbec nevím, že přijela sanitka, ani cestu do nemocnice si nepamatuji, ani to, že mi dělali CT, dokonce ani ranní návštěvu rodiny.
To všechno jen z vyprávění, prý jsem měl saturaci mezi 25 - 30 % (% kyslíku v krvi, normálně mám 96 – 100%). Měl jsem modré rty, šedozelenou tvář, oči v sloup a vidět jen bělmo a přestával jsem dýchat.
První co si pamatuji , byla až návštěva ve 13 hodin následující den. Paradoxní je to, že jsem byl schopen domluvit se více v Německu něž v české nemocnici (bohužel nemůžu vzhledem ke své nemoci mluvit). Měl jsem top sestru Anastasii. Dokonce se i jeden zdravotní bratr naučil kvůli mně české slovo "odsát" a pak pořád chodil a ptal se: Jan odsát ja👍, nein👎?
3x mě z nemocnice propustili a 2x jsem ještě před opuštěním pokoje opět zkolaboval.
Jelikož bylo jasné, že bez připojení na kyslík domů nedojedu, musela se objednat z ČR sanitka. No než se sehnala s potřebným vybavením čekal jsem na ni od středy do pátku. Jízdy jsem se tak trochu bál, jelikož mi nedělá dobře jet hlavou popředu a ještě v leže, ale vše jsem zvládl, no když jsem se při nakládání do sanitky na mladou paní doktorku usmál, jeden z řidičů prohlásil "jo to půjde 😁". Tímto patří velké díky hodné paní doktorce a neméně sympatické sestřičce a velké díky i řidičům, kteří zastavili se mnou vlastně jen jednou aby natankovali.
Původně jsem měl jet do VFN Praha, kde jsem před 5 lety ležel, nakonec jsem jel na ARO nemocnice Slaný. To se ukázalo jako nejlepší řešení, super ochotni lékaři a top sestry.
Takže jsem byl týden v německém Füssenu a 5 dní ve Slaném, prostě dovolená snů 🥲.
Byly ale i hezké dny, když za mnou přišel zdravotní bratr, že se mnou chce mluvit jeho manželka a ta mi řekla, že se mnou jezdila do Prahy na studia a že si mě pamatuje jako vždy usměvavého řidiče a že moc obdivuje jak se s nemocí peru.
Škoda, že jsem nemohl odpovědět jak moc mě potěšila 🍀. Nebo to když mi napsala jedna sestřička moc hezkou zprávu 🍀.
Největší překvapení bylo, když nám volal po pěti týdnech od hospitalizace pan doktor z nemocnice ve Füssenu, jak na tom jsem, jak se máme, že se na nás v nemocnici všichni ptají, vzpomínají na nás a měl velkou radost, že jsem z nemocnice doma a že to musí všem hned povědět.
Poslední fotka je po příjezdu domů, no když ji viděl náš starší syn tak se hrozně smál a prohlásil, že to spíš vypadá jako když mě přivezli z Bohnic 😅🤣.
