01/12/2022
Když jsme v létě procházeli Karpaty, říkal jsem si, že se sem musím na podzim vrátit. Stalo se tak říjnový pátek a byl to jeden z mých největších fotozážitků. Ale postupně... 3:31 mi zvonil budík, vykopat se z postele byl značný problém. To je taky nápad vstávat ve volnu tak brzo... Ale povedlo se.. Dal jsem si snídani, udělal kafe do auta a 4:20 vyrazil. Čekala mě skoro dvě hodiny dlouhá cesta přes lesy, louky a pole... Tajně jsem doufal, že by v Karpatech mohla byt mlha. Když jsem se Vracovem táhl za náklaďákem a vjel do prvního mlžného obláčku, naděje stoupla. Podobné hloučky mlhy se táhly celou cestu a já byl napjatý víc a víc. První zastávku jsem měl mít nad Stráním. Už v létě mě učaroval pohled na místní kostel. Nepovedlo se, byl v mlze. Pokračoval jsem proto dál na Březovou. Po zaparkování a dopití kafe jsem hodil batoh a stativy na záda a nic netušíc vyrazil na nedalekou rozhlednu. Ale už po pár stovkách metrů se mi krajina otevřela, zatajil se mi dech a naskočila husina. Co jsem uviděl ani nejde popsat. Zíral jsem, panikařil a nevěděl, co fotit dřív. Nerozhodil mě ani opodál divné zvuky vydávající jelen nebo medvěd ani z podstatně menší vzdálenosti divočák. Byla to paráda... S odstupem času ale zjišťuju, že sebelepší fotka nedokáže zachytit tu atmosféru a pravou velikost hor kolem..