06/05/2026
Dnes jsem byla prvním hostem v jejich novém školním projektu "Křeslo pro hosta." Vlastně jsem nikdy takto veřejně o své práci nemluvila. Byla jsem nadšená, když mě moje kamarádka Lucka oslovila. Stresovat jsem se chtěla až později 😀. Už přece vím, že když nejde o život, nejde o nic a že je někdy lepší nechat to plynout a být ve svých činech rychlejší, než můj úzkostný mozek.
Dlouho jsem před takovým davem nemluvila. V autě jsem se uklidňovala, že je to jen parta dětí, takže cajk. Ale když jsou všechny židličky plné a stejně tak koberec, je jedno, kdo tam sedí. Je tam prostě plno 😀
Děti jsou ale skvělé. Všechno je zajímá, ochotně se hlásí jako dobrovolníci, pokládají dotazy, na které jsem nikdy nehledala odpověď a jsou nadšené, když je zapojíte do děje nebo si jich všímáte. Myslím, že mě svým nadšením také nakazily 🙂
Zároveň bych chtěla vyzdvihnout tento typ projektu. Děti by se měly seznámit s co největším počtem možností, aby si mohly později vybrat svou vlastní cestu. A tak doufám, že jsem aspoň některé z nich motivovala k tomu, aby se stalo mým kolegou :-)
