06/04/2017
Přátelé, kamarádi a všichni, se kterými jsem se poznal skrze fotku.
Rozhodl jsem se poslat mou pseudoznačku OkaMžik k vodě :) Myslel jsem si, že když to bude takové hezké marketingové, tak to musí být to pravé ořechové právě pro mne. Nebylo!
Mojí značkou je přeci moje jméno. Jak jednoduché by to bylo, prostě od teď bude Jiří Průša a hotovo. Má to ale háček. Jeden Jirka stejného příjmení už tu je. I když má hlavu v oblacích, je starší než já a svoje internetové příznivce už také má. Hodně publikuje a také fotí.
Co teď? Zase další pseudoznačka? Jiné jméno? Pseudonym? To se jako přejmenuju? Mraky otázek: „A proč ti jako máme říkat jinak?“
Myslel jsem, že se mi z toho hlava zavaří. Pořád dokola jsem si kladl ty stejné otázky a byl frustrovanej. Žadný marketingový specialista neporadil. Uznávám, že dobrej markeťák dělá divy, ale co se týče jména a značky, to bylo velké zklamání. Jak se tedy sakra propagovat, když pod stejným jménem a příjmením už někdo jinej doslova září? A ne náhodou se v internetovém světě objevuje na prvních pozicích…
Nakonec mi to seplo. Zůstanu u svého jména a něco k němu přidám. Ale ne žádnou marketingovou sr.... Bude to další jméno a to z naší rodiny. Od člověka, kterého jsem sice osobně nepoznal, ale moc si ho vážím za to, co ve svém oboru dokázal. Od mého pradědečka. Cesta, jak jsem k tomu přišel, nebyla vůbec zřejmá. Bylo by to na dlouhé povídání a už tak je tento post děsně dlouhej. Alespoň prozradím, že tím vnuknutím mi byla vzpomínka z mé první nafocené svatby, kde mě maminka nevěsty přátelsky označila za řemeslníka svého oboru, přirozeně toho fotografického. A odtud už to byl jen kousek. Dělat dobře řemeslo, je přeci krásná věc a děda to určitě dobře věděl, proto Bešter.
Hezký a úspěšný den všem a děkuju, že jste dočetli až sem :)
