23/06/2026
V polovině června se pravidelně připomíná příběh Anthropoidu, který končí dnes už téměř mýtizovaným bojem o kryptu kostela v Resslově ulici v Praze. Není to ale jediný silný moment těch dní. Na Pardubicku ve stejné době vysílá a utíká před gestapem radista skupiny Silver A, Jiří Potůček. A to je taky příběh na dobrej biják.
Potůčkovi se daří vysílat už od ledna 1942, postupně se přesouvá po několika místech v regionu, včetně okolí Ležáků. 26. června 1942 pak odvysílá poslední zprávu:
Lidé, kteří nám pomáhali, byli zatčeni. Jen s jejich pomocí jsem mohl zachránit stanici a sebe. Fred [Alfréd Bartoš] v ten den v Ležákách nebyl. Nevím o něm a on neví o mém nynějším umístění. Doufám však, že se nám podaří dát se opět dohromady. Zůstal jsem nyní sám. Lidé se bojí a jsou nedůvěřiví, lze těžko navazovat nové styky…
Je to mrazivý i po osmdesáti letech.
Alfréd Bartoš je přitom v té době už pět dní po smrti a poslední z trojice výsadkářů ze Silver A, Josef Valčík, zemřel při boji v kryptě.
Každopádně když 30. června gestapo podnikne na Potůčka zátah, podaří se mu prostřílet a utéct. Utíká ještě tři dny, než ho vysíleného ve spánku zastřelí český četník.
Pro mě má ten příběh dva speciální momenty – jednak jsem měl možnost se později podívat na půdu, odkud Potůček vysílal. Dodnes jsou tam na trámech kusy drátů, které tam natáhl a je to hodně silné. A jednak když jsem si před časem vymyslel, že bych rád zkusil vyfotit něco dobového, napadlo mě jako první právě tohle. Takže tenhle příběh byl inspirací pro první vlastní projekt, do kterého jsem se pustil.
Tehdy to bylo asi produkční maximum, co jsem byl schopný udělat, ale jednou bych se k tomu tématu rád vrátil pořádně.
Mimochodem… Potůčkovi bylo v té době 22 let.