12/01/2026
Nikdy nezapomenu na focení, kdy mi klientka řekla: „Juli, nechceš u nás zůstat?“
Fotila jsem miminko. Tak, jak jsem zvyklá – s klidem, pomalu, s citem. Uspat, zabalit do zavinovačky, jemně napózovat ručičky a nožičky. Spinkalo tiše, klidně. Vypadalo jako panenka.
Rodiče se na focení rozplývali něhou.
Říkali mi, že doma takhle skoro nikdy nespí.
Že je často neklidné, pláče, těžko se uklidňuje.
A pak se maminka usmála a řekla tu větu.
Jasné, jako vtip.
Ale taky jako projev důvěry.
V ten moment mi došlo, že moje práce není jen o fotkách.
Je o klidu, který do prostoru přinesu.
O pocitu bezpečí, který miminko i rodiče cítí.
A že focení může být nejen památka,
ale i chvíle, kdy si rodiče na okamžik vydechnou 🤎
👉 Zažila jsi někdy službu, u které ses cítila opravdu v bezpečí?
