18/05/2026
Na sobotní svatbu budu pyšná dlouho. Vlastně už navždycky... prostě jedna z těch, s kterými se budu vytahovat 😀 takže se připravte, dneska to bude dlouhý - píšu to s přestávkami od soboty 😀
Když nevěsta přijela na schůzku, byla ještě zima. Já jí uvařila kávu a ona mi přibližovala koncept jejich svatby. Multikolor, ale ve smyslu toho, že hosté budou mít oblečení jaké chtějí, prostě barevné. Celá svatba bude naopak barevně klidná - zemité přírodní tóny, béžová, smetanová, šedozelená. Na stolech že budou citrusy, některé celé a některé překrojené - měly navodit dojem tepla, léta, hojnosti a vůní, strukturou a barevností nerušit prostředí. Místem svatby byl úžasný Skanzen v Krňovicích, takže plán byl, abychom myšlenku zhmotnili tak, aby vše zapadlo do prostředí a dávalo to smysl.
Už z tohoto jsem byla nadšená, protože mě čekalo něco, co není úplně běžnou výzdobou. Pak to ale přišlo. Svatební kytice. Vždycky se nejdříve ptám na šaty - tato nevěsta měla lněné, obyčejné, košilového střihu. Nesměle projevila přání mít kytici z obilí, sušených travin, heřmánku - a jedním dechem dodala, že to ale asi v květnu neklapne...musela jsem se smát, protože to bylo tak 14 dní, co jsem se dostala k úklidu posledních podzimních věcí - a měla v ruce bednu se sušinou z výlohy - obilí, řepka, nějaký pampas a různé traviny...zkrátka mi bylo líto to vyhodit (co kdybych byla letos líná jít pro obilí až budu zase Verče chystat výlohu, že 😉). Nevěsta nadšená...a prý, jestli si teda už nebude vymýšlet moc, že si vždycky přála mít v kytici ještě máky... Opravdové pravé máky z pole. Ne ty zahradní plnokvěté, ale obyčejné letní máky. Ty jsem v tom únoru neslíbila, ale plán už jsem v hlavě měla 🫣😅 jestli mě napadá květina, kterou na burze neseženu, tak to jsou právě máky - ale za ty roky ježdění do Prahy a po okolí mám zmapované všechny škarpy od Nemojova po Počernice, takže jsem věděla, že by to mohlo vyjít....
Přišel den D, jely jsme s Eliškou do Prahy. Vyrazily jsme klasicky v pět ráno, pěkně po dálnici ať to fičí. Na 75.km to přišlo - máky. Rozkvetlý břeh přímo na dálnici. To mi zvedlo náladu, protože mě to utvrdilo v tom, že dál od hor už kvetou 🍀 (na zlomek vteřiny jsem zapřemýšlela, jestli by tam nešlo zastavit a natrhat je, ale musela jsem to pustit z hlavy...jako jo, jsem cvok, ale zase ne úplnej magor co se nechá přejet na dálnici 😉). V Praze se nestalo vůbec nic zvláštního, dokonce ani žádný mák se nikde u silnice nekrčil. Cestou domů jsem tedy jela podle plánu A: sjet z dálnice na Poděbrady - a tam, přesně jak jsem doufala, okraj pole rozkvetlých máků (jsou tu od doby, kdy to pole bylo celé makové). Nebyla jsem troškař a brala všech asi 20 květů co tam bylo, přecejen udržet je v lednici do svatby bylo umění 😅 každopádně jsem z nich měla takovou radost, že jsem se celou cestu až domů usmívala jak pitomec 🙃
Asi nemusím říkat, že nevěsta byla nadšená ♥️ a o to jde vždycky nejvíc. I když sobota ve finále propršela a ta sušina nevynikla tak, jak bylo v plánu. I když byl obřad pod deštníky. I když venkovní party prakticky nebyla.
Tahle svatba mi opět potvrdila jednu starou pravdu - vždycky je to o lidech. Tady nikomu nevadilo, že prší. Nikdo se netvářil kysele (i když by se zrovna mohl vymlouvat na to, že olízl citron na stole 😅).
Nevěsty, nebojte se mít svatbu jakou chcete vy dva - ne podle trendů, ne podle okolí a už vůbec ne podle kamarádek...vy víte nejlíp, co vám je blízké. Tato svatba byla přesně taková, jací byli snoubenci - čistá, ryzí, blízká přírodě. Bez milionu zbytečných věcí. Bez dortu 😆 místo dortu byly tvarohové buchty a slíváky - za mě boží nápad 👌
A ještě jsem dostala krabičku výslužky s famózním cukrovím (jak řekla nevěsta: naše vánoční se svatebním vibem 😁).
Děkuji, že jsem mohla být součástí vašeho dne. A děkuji, že moje hranice jsou zase o kousíček dál než vloni 😀
