17/04/2024
Dnes bych ráda sdílela i jeden z projektů z mého studia na umělecké škole, který i přesto, že je z minulosti, stále odráží můj přístup k řešení problémů na určité téma.
Každý takový projekt, který zde prezentuji, byl pro mě cestou k pochopení komplexního přístupu k určitému tématu. Neomezila jsem se pouze na fotografii či grafický design; snažila jsem se propojit různé disciplíny, aby výsledné dílo co nejlépe komunikovalo svou myšlenku a zaujalo diváky.
O projektu "Homo shoppinnes konzumus" si můžete přečíst zde:
V roce 1955 obchodní analytik Victor Lebow, při přemýšlení nad tím, jak oživit ekonomiku Spojených států po 2. světové válce, řekl: „Naše enormně produktivní ekonomika si vyžaduje, aby se spotřeba stala naší životní cestou, abychom z pouhého nakupování učinili rituál, který požadujeme pro naše spirituální uspokojení, pro uspokojení našeho ega. Potřebujeme, aby se věci konzumovali, ničili, nahrazovali a vyhazovali, a to ve zrychlujícím se tempu.“
O více jak 60 let je toto tvrzení ještě aktuálnějším. Jsme mcdonaldizovaná společnost, která onemocněla děsivým virem Oniománie. Na léčbu nám usměvavé tváře z televizorů předepisují medikament Shopping, je stále v akci. Tyto rychle působící pilulky nám vytváří iluzi štěstí. Mimo to celoroční slevová kampaň „Ještě dnes buď větším egoistou!“ nám zaručuje spatření jednorožce a duhu k snídani, obědu i večeři. Prostě „must have“.
Žijeme v utopii vytvořené agresivními reklamními „poselstvími“, které mají za cíl prodat všechno to toxické harampádí co nejrychlejším způsobem a učinit nás nespokojenými s tím, co doposud máme. „Potřebuji“ se změnilo na „chci“. A my toužíme toužit po další touze.
Svou nenasytností si ale sami maříme šanci přežít tu. Kdy se pokusíme tuto epidemii kolektivního šílenství konečně zastavit? Až když se nám v regálech novodobých chrámů „Big box-mart“ objeví sáčky plněné posledním dýchatelným vzduchem? Expanze tohoto prokletí je rychlá. A hrob, který si sami kopeme, se stává dostatečně hlubokým.
