23/08/2026
Má svá úskalí. A já s tím počítám. Každé dítě je jiné a potřebuje jiný čas i přístup.
1. Neexistuje perfektní načasování. Novorozeňátka bývají často nejklidnější. Hodně totiž spinkají. Ale vy se po porodu nemusíte na focení cítit. Proto ho klidně odložte. Ve třech měsících miminko bude spíše vnímat, lépe držet hlavičku a smát se. Takže o ideálním čase rozhodujete vy, ne poučky na internetu.
2. Starší děti se už mohou stydět a potřebují prostor na rozkoukání. Proto nejraději fotím venku formou procházky, kdy si s dětmi můžete hrát a běhat, aby se snáze uvolnily. Nebo doma, kde jsou ve svém prostředí a cítí se bezpečně. Ve studiu před umělými světly byste se dobře necítili ani vy.
3. Jsou děti, které jsou energické a dělají blbosti. To je moment, kdy máte potřebu se mi omlouvat, jste nervózní a někdy to sklouzne k tomu, že děti okřiknete. Já doporučuji obrnit se veškerou trpělivostí a brát to jako jejich součást. Mně jejich živost nevadí, jsem zvyklá a připravená na vše. Jakmile totiž dětem vynadáte, stáhnou se, a do konce focení z nich už jejich přirozenost nedostaneme.
4. Focení nemusí být jen strojené pózování a koukání se do objektivu. Nejraději zachycuji vaše emoce, které jsou nejpřirozenější, když zapomenete, že vás vůbec fotím. Blbněte, běhejte, tancujte, dělejte to, co mají děti nejraději. A když spadnou a budou brečet? Přijdou si pro obejmutí, které nikdy nebude upřímnější.
Nechte být děti dětmi. 🤍
