Fotografie zprvu rozhodně nebyla mým celoživotním koníčkem, chvíli jsem si k ní hledal cestu. Vzal jsem to přes studium médií na Karlovce, zkusil jsem si práci v novinách a na pár let se usadil v korporátu. Až časem jsem zjistil, že focení mi asi půjde líp než psaní nebo vysedávání po meetingovkách, a pustil se do toho vážněji.
Začal jsem street fotografií a dosud je mojí nejoblíbenější disciplí
nou. Málokdy se mi stane, že bych se ocitl ve městě a neměl u sebe svůj kompaktní Fujifilm. Na ulicích jsem se naučil zachytit ten prchavý okamžik a emoci, za kterou se my fotografové tak často honíme.
Stejný princip se snažím aplikovat i u ostatních žánrů, a to především u svateb, kde mám jen jeden pokus zachytit chvíle, které už se nebudou opakovat. A prý je to poznat.
Každý člověk má svůj příběh a já se těším, až zachytím i ten váš.
🇬🇧 I like people and their stories – so I capture them. Honestly, it took me a little while to get into photography. Before learning how to use a camera, I did a media studies course in Prague, worked in journalism, and then ended up in the corporate world. But eventually, I realized that I'm better at photography than I am at sitting around in meeting rooms,
so I gave it a try, and here I am. I started with street photography, which to this day, remains my favorite discipline. Very rarely do I leave my apartment without my beloved compact Fuji film camera. Street photography really taught me how to capture fleeting moments and emotions, which we photographers pursue all the time. I like to apply these experiences from my long days out in the streets to other genres of photography. Especially weddings,
where you don't get second chances to capture truly unique moments that won't ever happen again. Every person is a story, and I'm looking forward to capturing yours.
