Ivanka Toncheva photography

08/07/2026

Kdyby moje krytka od objektivu uměla mluvit, vyprávěla by vám, jak přespala v lese, vykoupala se v pračce a jak jsem jednou zjistila, že jsem ji ztratila, až když jsem ji poznala v cizích stories. 🤦‍♀️😂 #

01/07/2026

Nedávno se mi v doporučených objevil reels šestnáctiletého kluka, který teprve začal fotit. Ukazuje, jak si z každého focení odkládá peníze na profesionální foťák, jak zatím upravuje fotky v mobilu, protože nemá vhodný počítač, a jak fotí všechny své kamarády a sousedy, aby si natrénoval praxi.

Na jeho profilu jsem na několik hodin „uvízla“ (a mimochodem už má 20 tisíc sledujících!) a s přetékající něžností v srdci jsem olajkovala celý jeho obsah. ❤️

Znám tenhle stav hořících očí, ten třesoucí se hlas nadšení, ten vír nápadů a snů, které je nutné okamžitě uskutečnit.

Jsem přesvědčená, že úspěch v kreativní profesi závisí stejnou měrou na profesionalitě i na tom, jestli si v sobě člověk po léta dokáže uchovat tenhle rozrušený stav začátečníka.

Souhlasím, že je nesmírně těžké udržet romantiku, když se fotograf prodírá vysokými daněmi, nočním editováním, nepříznivým počasím, sezónností a algoritmy sociálních sítí.

Ale bezpochyby má každý zkušený profík své způsoby, jak si udržet zamilovanost do své profese. Fotografové, podělte se s námi v komentářích! 🤗

27/06/2026

24/06/2026

Hluboká fotografie je ta, která uchovává okamžiky mezi okamžiky.

Tu nepolapitelnost:
Vteřinu před… polibkem.
Ruka ve vzduchu těsně před dotykem.
Skok, zatajený dech, údiv, pauza mezi slovy, mihotavý stín, krátký záblesk.

Tento podnět k fantazii využívali od pradávna mnozí umělci.

Čínský malíř Wang Wei maloval obrazy, v nichž hlavním prvkem byla prázdná bílá plocha. Prázdnota není prázdná, ale naplněná potenciálem a významem — dovoluje divákovi domyslet si pokračování krajiny za hranicí obrazu.

V japonském haiku je tím hlavním ticho po. Právě to ticho, které vzniká po poslední tečce, nám umožňuje stát se spoluautory. Tři verše nám nestačí a naše představivost dopisuje čtvrtý. Vstupujeme do procesu.

Správná fotografie funguje stejně. Nese v sobě víc než to, co je přímo vidět. Vždy v ní zůstává skulina pro fantazii. Existuje nejen v samotném záběru, ale i v tom, co zůstalo mimo něj.

Vyprávět fotopříběh „záběr po záběru“ — to je filmová dovednost.
Vyprávět příběh jedinou fotografií — to je filozofie.

17/06/2026

ČASOVÁ KAPSLE

V dětství jsem takové kapsle schovávala do tajné přihrádky pod psacím stolem. Sbírala jsem do krabičky samolepky, výstřižky, své básně a kresby. A vždycky jsem si psala datum otevření a poctivě jsem ho dodržovala.😅 Pak jsem si dělala další takovou sbírku.

Vím, že někteří lidé zakopávají své poklady na zahradě, jiní je zazdívají do stěn domu, a další je posílají mořem v lahvi od vína.

Je zajímavé, že existuje i speciální organizace pro studium a katalogizaci údajů o časových kapslích (ITCS), s cílem uchovat kolektivní paměť lidstva.

A napadlo mě, že možná jsem i já součástí téhle globální mise. 😁
Na svých přenosných discích uchovávám sedmiletou paměť vzniku nových rodin, narození nových lidí. A každé focení je taková časová kapsle.

Spolu s vámi do ní uzavíráme to nejkrásnější a nejcennější z vašeho života v daném období — to, co byste chtěli předat dalším generacím:

Vaše oblíbená místa na procházky. Strom, který už za deset let možná nebude existovat. Oblíbené hračky vašich dětí. Styl oblečení, který se jednou bude zdát legrační a časem se stane retro módou. 😉

A to nejdůležitější – vaši jedinečnou krásu, pěstované rodinné vztahy, vaše zvyky a způsob trávení společného času.

A naše výhoda je v tom, že nejsme vázáni na datum otevření časové kapsle, a své fotoarchivy si můžeme prohlížet kdykoli, když si to duše přeje. 😉

04/05/2026

„Nesluší ti být vážná. Prostě se usmívej a to stačí.“

— napsala mi nedávno moje spolužačka na backstage z focení.

Nejdřív jsem se ze zvyku naštvala. Protože od dětství jsem se styděla za svůj „bitch face“* a často slýchala zbytečné otázky: „Proč jsi tak zamračená/smutná/naštvaná? Co se stalo?“

*Bitch face je výraz bez úsměvu, který může působit přísně nebo naštvaně.

Abych lidi nemátla, naučila jsem svaly svého obličeje být pořád v pohotovosti.
Úsměv Mony Lisy – když jsem v klidu.
Úsměv Jokera – když mě něco trápí.

Ale tyhle hry už dávno nehraju.
Usmívám se jen při doteku s krásou.
Směju se jen, když mě něco lechtá zevnitř.
Smutním, když přichází smutek.
Neskrývám slzy na veřejnosti.
Nepředstírám, když je v duši ticho.

Dnes mě nálepka „samotářky” neděsí a vidím v ní i svůj půvab (a někdy dokonce i výhodu 😅).

Miluju své dětské zamračené fotky. A nenutím k falešnému úsměvu před objektivem ani své, ani vaše děti. (Existuje milion způsobů, jak v nich probudit upřímný úsměv.)

Moji milí, chci, abyste si pamatovali:
Sluší vám být opravdoví.
Prostě buďte — a to stačí.

24/04/2026

V této fotosezóně plánuji chodit do práce pěšky. Ne ne, není to zvyk z Camina, ani kvůli benzínu za 42 Kč. 😅 Jen proto, že teď žiji v malebném místě, kde kam se podíváte, jsou výhledy. Takže brzy do katalogu přidám nová krásná místa.

Také vám chci dát možnost vybírat si fotografie z náhledů sami. Už jsem to vyzkoušela s některými zákazníky a byli z toho moc spokojení. Teď to poskytnu všem. 🤗

Budu vám darovat pohyblivé gifky z duplicitních záběrů za souhlas se zveřejněním vašeho fotopříběhu. Pro mě je to krok za hranice statických obrazů, a vy dostanete špetku magie Bradavic. 🪄

Začínám vytvářet vlastní kolekci rekvizit pro vaše focení. (Teď konečně mám kde je skladovat 😊). Postupně už nebudete muset nic kupovat ani shánět u kamarádů – všechno si vezmeme ode mě.

Tohle jsem vám řekla o tom, co se v mé práci změní/přidá. A to, co zůstane stejné:

Koncept fotopříběhů, naše výlety a dobrodružství, kouzlo světla, spolupráce s přírodou, jemné barvy, můj pečující doprovod, synchronizace s vaším rytmem, a samozřejmě i můj vtipný ukrajinský přízvuk. 😅

13/01/2026

Moje práce ve vánočním ateliéru je každoroční růstový skok. Úplně jako u miminka – se slzami, bezesnými nocemi a s pořádnou “zkouškou nervů” pro celou rodinu.😅 A na konci posun v osobním
i profesním rozvoji.
Ani letos to nebyla výjimka.😄

Neplánované ukončení spolupráce s předchozím ateliérem a příchod do Skleníčku mě naučily:

• nacházet v sobě nová ložiska kreativity,
• pracovat na 200 %,
• objevovat, že dokážu víc, než jsem si myslela,
• přizpůsobovat se počasí,
• ovládat různé typy světla,

• dělit se ze srdce,
• důvěřovat své intuici a vesmíru,
• obklopovat se lidmi, kteří jsou mi podobní,
• ladit se podle svých hodnot,
• vizualizovat své sny.

Chtěla bych poděkovat tobě, .bulicek, že jsi mě pozvala do svého týmu. Tvůj vnitřní klid a rovnováha mistra zenu jsou tím, co dělá spolupráci s tebou výjimečnou. ❤️

Moc děkuji i tobě, , za tvou laskavost a ochotu pomáhat. 😘

A zvláštní, už tradiční poděkování patří vám, moji milí zákazníci!
Za to, že si vážíte krásy.
Za to, že jdete do každého dobrodružství.
Za vaši pečlivou přípravu na focení,
za poznámky a přání.

A vám, kteří se ke mně pro vánoční fotografie vracíte už třetím rokem po sobě, patří kousek mého srdce. 🥰

Děkuji!
Tuto vánoční sezónu jsem si opravdu užila a už se těším na příští!
♥️

27/12/2025

Krásné Vánoce, moji milí!

Přeji vám, aby každý váš den v roce byl alespoň trochu vánoční:
aby rodina a blízcí byli nablízku,
abychom si s radostí darovali kousek pozornosti a lásky,
aby se svět občas zpomalil a ztišil,
aby nikdy nezmizela naděje, víra a vnitřní světlo.

A aby v každodenním životě vždy zůstalo místo pro vánoční zázrak ✨

Za naše nádherné vánoční fotografie děkuji