23/04/2026
NEVOLNICTVÍ
Bude mi skoro 40 a musím se hlásit jak malej fakan.
Hlásím se, že jdu na záchod a co tam budu dělat, že jdu ze záchoda, že jdu na zahradu a když se rozpiňďouřím a ujdu 15 metrů k sousedům a nedejbože nedám dopředu avízo, už se volají policajti a lepí se fotka na sloupy veřejnýho osvětlení.
Nedávno (v zimě) jsem si dovolila dát si svařák se sousedkou v pergole, odkud vidím na naše vchodový dveře. Říkám, koukej, otrokáři jdou domů a inventář nebude stát v kuchyni, dávám jim 25 vteřin.
Křivdila jsem jim. Volali mi za 15 sekund přesně "Mami, my jsme přišli domů a tady nikdo není, kde jsi?!"
Tvl jako fakt?!
Někdy mám pocit, že když nestojím ve svým vyšlapaným ďolíku před sporákem nebo u pračky, tak mi zkrátěj řetěz.
Já jako vím, že každá správná ženská může opustit příbytek akorát, když přivezou uhlí, ale tak nějak jsem si představovala tu dospělost a mateřství přece jenom trochu jinak. Přinejhorším tak, jak je to na těch fotkách v časopisech, kde se všichni ve vyžehlených značkových hadrech usmívají vyběleným úsměvem, zatímco sedí na travičce za domem.
My tam žádnou travičku nemáme, ale aspoň máme ten dům.
Aktuálně mohu nabídnout na sítě fotografii jak z vojenský mise - samej příkop, bahno a děcka se soplem u nosu a jedno se sádrou na noze.
Já si poctivě matlám, po vzoru světových star, na hubu krémy proti vráskám abych držela krok s frajerkama na sítích, a už vidím první výsledky, protože se mi začaly dělat mezi vráskama uhry. Mazání tedy zjevně za ty prachy stálo, páč se má pokožka vrátila cca o 20 let zpět. Večer to zkusím namatlat i jinam, a budu třeba zase panna. Pleť mám teď sice jak vosypaná dorostenka, ale ta paměť už není co bejvala tehdá, protože jsem včera večer po 3 probdělých nocích zjistila, že jsem o víkendu prala prádlo a zapomněla ho v pračce. Upozornilo mě na to víko prádelního koše, který se zvedlo jak poklop od kanálu a nejde přimáčknout zpátky, takže bude třeba prát a není kde.
Koho by napadlo, že mokrý prádlo s drahou aviváží po třech dnech smrdí jak tejden stará zdechlina, a ani po třetím praní to není lepší? Když otevřu pračku, slzí mi oči a zoufalstvím to není.
Jo a taky bych zapomněla, že mi otrokáři pravidelně kontrolujou telefon, takže zatímco já jsem trapná, když se je ptám na co v tom mobilu furt čumí, oni se mě můžou po každým pípnutí ptát, kdo mi píše.
Nedej bože když mi někdo volá, to úplně vidíš, jak hoří touhou se zeptat, kdo to je, už během mýho 45 vteřin dlouhýho rozhovoru. Protože jsou ale slušně vychování, tak si to nedovolí a ptají se jenom, jestli si můžou namazat rohlík nebo kolik je 6x7, jako včera.
Ono je to totiž hrozně důležitý a je třeba to zodpovědět okamžitě a ne čekat, až ten nedůležitej hovor típnu. Takže tak.
Přitom jsme se na základce učili, že otrokářství se už zrušilo. Mám takový podezření, že oni se to už neučí!!
A tak žiju pod bičem několika otrokářů a čekám, kdy jim někdo řekne, že to je už zakázaný. 🙏
Na snímku jsem já u výkopu na trávníčku. Zuby neukazujz, protože je mám žlutý jak nutrie a nemám ráda filtry. Čus.
Kdo to má taky tak?👇 Taky vám hlídají i mobil? 🤣👇
Jak se dostat ven z otročiny? 👇
Krémy proti vráskám? 🤣👇👇
