18/12/2019
U nás je vždy minimálně jedno ze tří dětí namýchnuty kvůli něčemu. Tentokrát to bylo z nezdaněné akce lovu na vánoční stromek.
Tady v Coloradu se koupí povolení za necelé 200,- a můžete jít na lov. No jo, ale to do toho nesmíte zapadnout do hromady zamrzlého sněhu ošáleni krásným slunečným dnem.
Pak pošlete manžela na tůru za signálem. Tam musí pěšky a ještě stopem, takže se hned tak nevrátí. Vy máte v autě jen sekerku a pilu, tak se snažíte vysekat auto z ledu. Ne proto, že by to byl efektivní způsob vyproštění, ale hlavně proto, aby jste nemuseli sedět s dětma v autě. A venku je fakt pohádkově.
No a pak se vynoří jedem místní za druhým, někteří si sednou, otevřou plechovky piva, další jedou pro pomoc. Každopádně až na to, že se každej upřímně směje vaší blbosti (kterou okamžitě svadím na mužské ego neboť větu: “Já přece umím jezdit ve sněhu” můj manžel rozhodne neřekl poprvé.), tak je to vlastně dost prča. Máma se svezla na skútru, děcka za shrnovačem, pěkně jsme se pobavili a dokonce jsme pak našli i manžela. Ten přijel bez užitečné pomoci, ve stresu, ale přivezl s sebou kámoše se sůšama a s pivem.
Den poté jsme si neúspěšný lov zopakovali. Tentokrat nás přepadla sněhová bouře a strach z opakovaného záseku.
Stromek jsem pak s pokorou pořídila v místním obchodě za cca 900,- Ale krásnej. No nestálo nám to dobrodrůžo za to? 😀