První několikaletí od kinofilmu přes první digitál a "vyfocování se" a fascinace cvakáním všeho, je asi u každého stejné. Dále mně pohltila fashion fotka a vizážistika. In bylo pro mne a skupinu lidí, které mne v tu dobu obklopovalo, bylo fotit postavy před aparátem s "hustými" výrazy. Úsměv totiž múže vést k všední a prý tuctové fotce a čím víc hustý výraz, tím víc in. (Samozřejmě řečeno ve zkrat
ce, s nadsázkou a jsou i vyjímky) Teď mi to s odstupem času přijde hrozně vtipné. Hlavně občas takové fotky vidím v časopisech a berou mne mdloby. O tom, že v těchto sférách vládne hlavně mega umělá postprodukce, absolutně vzdálená od reality, ani nemluvím. Tím nechci říct, že si vzniklých fotografií inspirovaných mou fashion vášní nevážím. Naopak, mám je ráda. Ale vždycky si vzpomenu na často totál hloupé zákulisí módních časopisů, fotografy, co mají prachy na techniku a nebo ostré lokty a konekce a na to, jak navzájem machrují a přesně na ten sterilní styl focení, o kterém jsem teď psala. Hlavně ne moc úsměvu... To mne přivedlo na další etapu , po této povrchní a hrající si na něco, to byla dlouhá etapa čistě analogová, hlavně tedy středoformátová. Doteď některé z těch přístrojů uctívám, jako Zenit a P-Six. Velká láska byla ke Kievu 80, když fotil, tak to fungovalo velmi, když netěsnila matnice a na svitku byly jen obrysy, už moc ne :D . Pentax byl super přesný, Exacta a Holga fajnsmekrová... V tomto období jsem ale zase byla pohlcena stylem umění zvané art ... :), no hrozně jsem chtěla fotku z přesahem, technicky dokonalou, ale z celuloidu! Ok fotka z přesahem je fajn, ale je to fakt pohlcující, snažíte se trumfnout ostatní i sebe, a zase se pohybujete ve sférách, kde někteří fotografové umělci jsou mimoňové a nesnáší digitály. Ale zase naopak, dodnes některé z nich obdivuji a kdybych se měla kriticky porovnávat, přestanu fotit, i když vím, že každý alespoň trochu vyzrálý fotograf má své oko a typické fotky. Mojí velkou srdeční záležitostí je a bude třeba například David Skoumal, skvělý člověk a skvělý současný fotograf, který zachycuje právě spíše krásu převážně na analog. Takže to jde . Ale on je vyjímka. U většiny ostatních umělců je hlavní strach z hezkých věcí, aby jim to nezničilo umělečno...
Následovala velká pausa zapříčiněná tou největší Radostí. Naším Kájíčkem, který má teď 2 a půl roku. K fotce se vracím s tím a PROTO, že chci hlavně zachycovat Radost, Štěstí, Lásku, Smích a Život. Nechci se pídit za uznáním umělců a už vůbec ne fashion fotografů. Zkrátka :
LOVE, LAUGH, LIFE...
Fotku z přesahem si možná sem tam vyfotim. Ale nejkrásnější přesah je a bude vaše Radost, kterou vám to přinese a zachycení hezkých, hravých či diskrétních i tajemných okamžiků vašeho ŽIVOTA. :-*
