29/10/2018
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během života ztrácí řadu předmětů i iluzí, někdy bohužel i své blízké. Dnes si ale chceme připomenout trochu jiný druh ztráty, který naší společnost provází několik posledních let. Ztráta ideálů, ztrátu lásky k pravdě, vůli k svobodě a demokracii, ztrátu slušnosti a respektu. Není to zcela překvapivé, nemoc nezájmu, lhostejnosti a sobectví, hlodala na zdraví naší společnosti už dlouho.
Jsme vděční, že si můžeme připomínat 100 let od založení samostatného Československa i řadu úspěchů z naší historie, toto výročí nás ale zároveň nutí k otázce, kam směřuje naše demokracie. Můžeme se podívat zakladatelům samostatného státu, či lidem, kteří se v průběhu posledních sta let postavili různým druhům totality a nesvobody, zpříma do očí a říct: Udělali jsme a děláme pro naší republiku maximum?
Stěží… Naši krásnou zemi přenecháváme lhářům, kšeftařským oportunistům, komerčním nacionalistům či pohrobkům totalitně smýšlející komunistické strany. Přenecháváme ji zájmům Kremlu, smějeme se nejslabším a odmítáme jim pomoci. Opustili jsme ideály i myšlenky a zůstalo nám pouze národní sobectví. Nenabízíme pozitivní vizi, chybí naše každodenní zapojení a zájem o politiku.
Slovy Tomáše Garrigua Masaryka: „Bez zájmu [občanů] o stát republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny – forma sama nerozhoduje o podstatě státu.“
Bylo už vše řečeno? Musíme ztrácet naději? Je prohra hodnot a ideálů definitivní? Ne! Chceme k těmto demokratickým hodnotám znovu přihlásit, a to právě proto, že je dnes tolik lidí zpochybňuje.
Dnes ukládáme důležité hodnoty do symbolické rakve, ale ne abychom je pohřbili a trpně oplakávali, ale abychom vyjádřili naději na jejich vzkříšení, odhodlání na tom pracovat, nasadit se a obětovat.
Osud této nádherné země záleží na nás!
Ptejme se každý den, co dobrého je pro ní možné udělat.
