12/07/2026
Včera jsem měl moc hezké fotografování dědečka jedné rodiny.
Nejdřív jsme si sedli u kávy a povídali si. Vzpomínal na své dětství a mládí. Bylo vidět, že ho to povídání baví. S každou další vzpomínkou se otevíral víc, někdy se při vzpomínkách smál a dokonce se při jedné skoro rozplakal.
Postupně mi začal ukazovat píšťalky, na které hrával, staré fotografie i drobnosti, které pro něj mají svůj příběh.
Pak mě vzal přes dvůr do svého rodného domu. Už se v něm nebydlí, ale pořád v něm zůstalo neuvěřitelné množství vzpomínek. Fotografie rodičů a prarodičů, staré dokumenty, hasičská čepice jeho otce, věci po mamince a babičce. Každá z nich otevřela další vyprávění.
Proto mě strašně baví fotografovat u nich doma, kde se cítí dobře a kde mají kolem sebe celý svůj život.
Nejde jen o jednu hezkou fotku. Na snímcích zůstane člověk, jeho ruce, úsměv, rodina, dům i věci, které k němu patří. A ne vždy tam jednou budou. Dům se může prodat, přestavět, věci se rozdělí nebo zmizí. Na fotografiích ale zůstane i kus místa, kde prožil svůj život.
Pokud byste chtěli podobné fotografie pro své rodiče nebo prarodiče, napište mi do zprávy.
Rád se s vámi na všem dalším domluvím 🙂
