01/05/2026
V letošním roce jsme připravili krátký záznam rekonstrukce osvobození naší obce. Jedná se o animaci fotografií vytvořenou pomocí umělé inteligence. Záznam se opírá o historická fakta doložená pamětníky a převážně pak ze záznamu z rodinné kroniky Antonína Klofáče.
Zde je celý text:
Vojenská situace se pro nacistickou armádu zhoršila.
Němci měli velké porážky na frontě a stahovali se do Německa. Přes Zlechov projelo hodně tanků, dělostřelecké posádky a mužstvo bylo v takové náladě, že již bude konec a tak se také vyjadřovali k aktuální situaci slovy „Hitler kaput“. Bylo to hrozné na Německo bylo velké bombardování a muži co byli na nucených pracích v Německu sběhli z práce a načerno se zdržovali doma. Také ženy, které musely do Německa na práci povinně ročník 1924 se snažily sběhnout a být načerno doma. U nás doma to vypadalo tak.
Přechod fronty jsme přežili na zahradě v krytu, který jsme s tatínkem zhotovili. Nahoře v zahradě, v pravém rohu jsme vyryli zákop do pravého úhlu. 2,5 metru hluboký a 1,5 široký překryli jsme to trámy . Na trámy jsme nakladli otépky roští a na to jsme naházeli asi 80 cm zeminy. Otvor do krytu byl otevřený po žebř í jsme sestupovali do krytu a zdržovali jsme se v zadní části krytu.
Z otvoru jsme viděli na celou dědinu a také kde dopadly dělové granáty. V prvním případě když padl dělový granát a vznikl požár viděli jsme kde to asi je. Naše stavení bylo zamčeno a odkázáno na pospas té hrůze. Prožívali jsme strach a nejistotu jak to všechno dopadne a skončí. Ze směru od Boršic a od Buchlovic se s hvízdotem šinuli dělové granáty a dopadaly na protější stranu na díly za dnešníma řadovkama a další dopadaly na prostor obce Zlechov. Také německá armáda prováděla dělové proti útoky ale rumunská armáda měla značnou převahu. Z jejich strany bylo víc a víc zásahů. Byl to nepříjemný pocit, když si to znovu představím, tak cítím jak se mě šine mráz po zádech a na rukou mi naskakuje husí kůže. Připomenu ten nejhorší děj, který se odehrál.
Ve velmi kritickém okamžiku dopadli granáty na protější dům Otrusinů a Bartošíků a začal hořet. V této blízkosti dopadli další granáty a vypadalo to jako by to byl zásah na naše a Maňáskovo stavení. Začal se zdvíhat kouř jako kdyby hořel náš a Maňáskův dům. Z našeho krytu to nebylo možné rozeznat, protože na naší a Maňáskové zahradě stáli stodoly, které bránili v rozhledu. Již jsem to nevydržel, vyběhl jsem z krytu a utíkal jsem domů zjisti co se stalo. Na to ale další granát dopadl za naši stodolu. Zamrazilo mě v celém těle, ale vzpamatoval jsem se a rychle se vrátil do krytu, ale v zápětí na to spadl další granát.
Nedaleko stála jabloň dostala přímý zásah do koruny a úplně ji to zničilo bylo to asi 50 metrů od našeho krytu a pořádně nám zalehlo v uší. Dneska si dovolím napsat, pokud bych se v čas nevzpamatoval a nevrátil se do krytu tyto řádky bych již nenapsal, protože bych byl mezi padlími obce Zlechov.
Nemůžu opomenout také náhodu, která se stala při dopadu granátu do naší zahrady. Měli jsme dřevěnou stodolu zakrytou slámou.
Kdyby stodola dostala zásah, tak by shořela se vším co ve stodole bylo a z toho měl tatínek strach. T Než přišla fronta, vyvezli jsme ze stodoly vozy, fukar, sečkovicu, válec, a různé hospodářské nářadí 50 m od stodoly. Když postupně padali granáty tak granát, který měl spadnout na stodolu spadl do toho nářadí a značně ho poškodil – „zákon schválnosti“. Německá armáda opouštěla obec Zlechov a útočila na ni rumunská armáda bylo na řadě vyhození mostu do vzduchu. V obci byli vedle sebe 2 mosty ,starý a nový. Oba byly podminované, každý most měl na vyhození připevněné 4 nálože tedy celkem 8 náloží. Bylo to strašné pomyslet na to jak to dopadne, protože by mělo dojít k demolici těchto mostů, které byli v bezprostřední blízkosti. Na raně byla kaple dům pana Perničky, obecní hostinec, Cigoš Antonín č. 18, Fiala Antonín č. 19, Švec Josef a Deml Václav.Ten den bylo 30. dubna 3 hodiny odpoledne utichla střelba z pušek přestali po horizontu strašidelně ševelit dělové granáty. Připadalo mě že nastane nějaká strašná událost a tak se stalo. Z mostu vyšlehly plameny nastala silná detonace ohlušující rána k obloze vystupoval velký gejzír materiálu z mostu. Zábradlí z mostu bylo vyneseno do velké výšky a stále postupovalo k obloze. Dlaždice z mostu dopadali do širokého okolí při dopadu na střechy udělali velké množství škod. Byly proražené desky, laty a také krovy na střechách. Škody se nedaly vyčíslit. Také do naší zahrady spadly dlažební kostky. Pokusil jsem se je časem vyrýt, ale nepodařilo se mě to. Náhle se nad naší vesnicí rozhostil klid. To mě již moji rodiče v krytu neudrželi, utíkal jsem domů, ale náš dům byl celkem v pořádku. Běžel jsem na náves, protože jsem si mysle, že vybuchlo všech 8 náloží a moje přestava jak to dopadlo byla hrozná. Cestou jsem se sešel se švagrem Antonínem Fialou měli jsem oba stejnou předastavu, že okolí mostu bude v sutinách. Věž na kapli se ale tyčila k obrozoru jako před výbuchem. Když jsem přišli k mostu tak domy v okolí a kaple nebyly zdemolovány , ale jen proto že na mostu byli odpáleny jenom 2 nálože nosná plocha mostu byla propadlá do koryta potoku. Švagr Fiala plakal dojetím a volal třesoucím se hlasem: „naše kuťa stojí, máme kde složit hlavu a když se nějaká škoda stala tak to opravíme a život půjde dál“. Rumunští vojáci byli šťastní že nás osvobodili navzájem jsme se objímali a pak nám půjčili pušku a stříleli jsme do vzduchu na počest osvobození. Rumunští vojáci postupovali za ustupující německou armádou. Na náves také přispěchal pan Belant František v rukách měl vojenskou pušku a střílel na počest osvobození. Když jsem se vrátil z návsi domů moji rodiče již byli doma měli zatopené ve sporáku maminka připravovala jídlo tatínek chodil okolo dobytka a byli jsme spokojeni , že se u nás nic nestalo a že ta hrůza jej již za námy.
