30/08/2026
Když se tak úplně nedaří...
Tak jako dnes. Předpověď věštila krásné slunečné ráno z možností oparu nad vodou, takže plán na neděli byl jasný. Vstávačka v pět a přesun k louži, která teda nezadržitelně vysychá a pokud nepřijdou brzy deště, přijdu o místo k focení :-(
Ale zpět. Věděla jsem, že se mi na rybníku prohání banda vodoušů šedých a že na bažince je opět chřástalí švédský stůl, tak jsem se těšila co hezkého vyfotím.
První zklamání bažinka - beznadějně vyschlá a bez života.
Tak jsem zamířila k mému oblíbenému fotícímu plácku. Hezky jsem se zasunula do rákosí, ani nos mi nešel vidět a čekala. Vodouši se sice ukázali, ale pokaždé na druhé straně, kde jsem foťákem přes rostlinstvo nedosáhla. A to dvakrát. Po dvou hodinách tedy přesun na druhou stranu. A co myslíte? No přistáli na té původně mojí...doslova si ze mě dělali srandu. Po třech a půl hodinách jsem to vzdala a že jdu domů. Nesu si stativ v ruce a buch přede mnou dvě srny, co si labužírovaly na mirabelkách. Normálně bych je vyfotila, ale když máte v ruce stativ, tak ten těžký foťák nezvednete. Srnky docela dlouho na mě zíraly, já na ně. Pak jsem tedy stativ pustila na zem a ten o něco práskl tak hlasitě, že srny byly okamžitě v čudu.
Co teď? Přece nejdu domů s prázdnou. Slyším jak vodouši cinkají, jak lítají tam a zpět...nedá mi to, vracím se.
A tam dvě volavky bílé. Jsou to neuvěřitelně plachá stvoření, tak po centimetrech plazení v ani nechci vědět v čem, až teda nakonec aspoň pár fotek.
Hurá nejdu domů s prázdnou, mám za pět hodin celkem tři fotky :-)
Volavka bílá
Bohumín
Sony A9II + Sony FE 200-600
