21/11/2025
🤍 Majenka 🤍
Cituji slova paničky Tamara Leni
Vidím to jako dnes...24.5.2007 jedu ráno kolem 7.30 do práce, ze Pstruží do Vratimova ,míjím autobusovou zastávku Hrabová statek, v té době ještě průhledná budka...něco bílého se tam mihlo a zalezlo za tu budku. Nebyla bych to já, abych to za zatáčkou neotočila a nejela se podívat. Vystoupím,jdu blíž, dřepnu si a už jsem ji měla v klíně. Ptám se dětí na zastávce, nic nevědí, jejich není. Naložím do auta, jedu na veterinu v Hrabové, tehdy tam byla nějaká paní doktorka. Pejska nezná, zjistíme, že je to fenka,dle zubů 6-7 měsíců stará, vyndala jí 1 klíště, já zaplatila 120 Kč, nechala na sebe telefon...co kdyby...a fenku si odnesla. Ještě jsem zavolala do třebovického útulku a i tam nechala své číslo. Ale nikdo se neozval, nikdo ji nehledal, a tak naše 5 letá jorkšírka Wendy dostala sestřičku Máju. Asi dárek pod stromeček, jenže z krásného štěňátka vyrostla a byla...velmi uštěkaná, bázlivá a více méně labilní, kvikala při doteku,vzetí do náruče ,nevím jestli ji ťuklo auto nebo nehezké zacházení. Ale bázlivá a háklivá na doteky je dodnes. Pamatuji na první noc,moc jsme spolu nenaspaly, celou noc jsem ji držela v náručí, jak se všeho bála a řvala. Ale pomalu jak šel čas se uklidnila, je z ní veselý i když stále uštekaný,mírně nervní pes. Tady u nás na skoro samotě jí to vyhovuje, má svoji smečku...
Takže Májenko... dožila jsi se krásného věku a to jen díky tomu jak úžasná rodina tě našla
