01/09/2026
Ještě před několika lety to byl přesně ten typ místa, které máme my urbexeři rádi. Opuštěný zámek, rozbitá okna, zarůstající nádvoří a interiéry, na kterých byly desítky let zanedbávání vidět na každém kroku. Zdálo se, že jeho osud je předem daný a že skončí jako mnoho jiných památek, které už dnes existují jen na fotografiích.
Tak ne. Tentokrát má příběh šťastnější pokračování.
Během posledních let se podařilo zastavit chátrání a začala postupná obnova. Nejlépe je to vidět na arkádové chodbě v patře. Ještě nedávno zde chyběla okna i zábradlí a celý prostor působil spíše jako kulisa historického filmu než součást bývalé biskupské rezidence. Dnes jsou arkády opravené, doplněná okna i zábradlí a člověk si konečně dokáže představit, jak musel zámek v dobách své největší slávy vypadat. V patře se navíc dochovaly fragmenty fresek a štukové výzdoby, které připomínají jeho někdejší význam.
Historie zámku sahá až ke středověké vodní tvrzi. V 16. století získal renesanční podobu a po přechodu do majetku litoměřického biskupství se proměnil v raně barokní letní rezidenci biskupů. Ve 20. století však ztratil svůj původní význam. Sloužil k rekreaci dětí, po válce přešel do státní správy a stejně jako mnoho dalších památek se postupně dočkal spíše utilitárního využití než skutečné péče. Po roce 1989 se jeho stav dál zhoršoval, objekt byl částečně opuštěný a do některých částí se dostal prakticky kdokoliv.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy se záchrany ujala obec. Rozsáhlý a finančně náročný projekt pokračuje dodnes, ale už teď je vidět obrovský kus práce. Postupně se opravují nejpoškozenější části, shánějí se dotace i prostředky z veřejných sbírek a zámek se znovu otevírá návštěvníkům při prohlídkách a kulturních akcích.
A přestože tím definitivně přichází o nálepku „opuštěného místa“, je to jeden z těch případů, kdy to vůbec nevadí. Naopak. Takových záchran historických památek bychom si přáli vídat mnohem víc.
