Urbe & Stories

Urbe & Stories Zloděj minulosti, spisovatel a fotograf
(1)

10/06/2026
: Mám tu nějaké  z Poděbrad🧐 👀Tento pátek tam budu mít vernisáž fotek. Součástí bude i malé povídaní, pohoštění a temati...
08/06/2026

: Mám tu nějaké z Poděbrad🧐
👀Tento pátek tam budu mít vernisáž fotek.

Součástí bude i malé povídaní, pohoštění a tematické písně od talentované zpěvačky a urbexerky Zuzana Janišš.

Můžete se tam zajet podívat a dát ☕️i během prázdnin.

V září se fotečky přemístí do dalšího objektu, tentokrát v Praze😉

🤔Víte, že spousta industriálů bylo zdokumentováno dávno před boomem sociálních sítí? Jen tyto fotky nikde nenajdete. Ind...
05/06/2026

🤔Víte, že spousta industriálů bylo zdokumentováno dávno před boomem sociálních sítí? Jen tyto fotky nikde nenajdete. Industriální fotografové, ti skuteční, které byste u nás spočítali na prstě jedné ruky, fotí se souhlasem vlastníka a do šuplíku.

📌A právě tady by měli zbystřit všichni lovci lokací, kteří musí být všude první a vše okamžitě vyvěsit na sociální sítě. Následující text je pro ně takové malé poučné čtení, i když se jim to možná nebude úplně líbit🙃😏😜

Dokud objekt stojí, zveřejnění je nežádoucí. Důvod není to, že by všechny ty krásné stroje, chtěli před námi tajit. Upřímně, kdo ocení krásu mizející industrie? Těch lidí je sice víc než pět prstů na ruce, ale pro většinu z nás jsou staré továrny jen ,,špinavé cosi“; přežitek éry, která skončila. Budoucnost patří solárům, větrníkům a plechovým halám. V kolosech z 19. století dnes už nikdo pracovat nebude.

Hlavním důvodem pro nezveřejňování fotek z odstavených továrních budov není ani ochrana před ,,urbex turisty“. Ti si maximálně zlomí nohu, když se snaží udělat „epický záběr“ v rezavém baráku, a způsobí tím problémy sobě i majiteli. Ale většinou neřežou kabely a neodnášejí části strojů do šrotu. Problém jsou zloději kovu, které tam naše fotografie spolehlivě navedou.

A teď ta ironie: cesta, kterou při „tajné infiltraci“ používám já, je přesně ta samá, kterou používají zloději kovu. Ať se snažíme sebevíc, oni jsou v objektu vždycky první. Tak proč jim to ještě usnadňovat? Proto s kamarády nezveřejňujeme fotografie neznámých, podle fotek nedohledatelných areálů, a je úplně jedno, jestli jsme tam fotili s povolením majitele, nebo bez něj.

Většina fotografů to má ale nastavené jinak. Hlavně se okamžitě pochlubit neokoukanou lokací, protože co není na Instagramu, to jako by neexistovalo. A že se podle fotek dá továrna najít během pár minut? To už je vedlejší.

Třeba tahle na české poměry skvostná kotelna… V mapě jsem ji měla dlouho, ale netušila jsem, co je uvnitř. Stačily dvě fotky na zahraničním fóru a do deseti minut jsem věděla přesnou polohu. Najít vstup byla otázka několika dalších minut v terénu. To bylo před více než dvěma lety. A samozřejmě jsme nebyli jediní, kdo to místo objevil. Alba se začala objevovat jedno za druhým.

Dnes už je lokalita na sociálních sítích celkem profláklá a podle místních tam pořád někdo leze. Takže moje fotky už asi ničemu neuškodí. Škoda jen, že tohle tempo „sdílej hned, pak už to nikoho zajímat nebude“ zničilo víc objektů, než by kdy dokázal jeden jediný zloděj.

Tahle vila je připomínkou zaniklého světa. Doby, kde se venkovské bohatství mísilo s městskou estetikou. Memento toho, j...
25/05/2026

Tahle vila je připomínkou zaniklého světa. Doby, kde se venkovské bohatství mísilo s městskou estetikou. Memento toho, jak rychle dokáže sebekrásnější architektura zmizet, když zmizí lidé, kteří ji kdysi plnili životem.

Já ji měla v mapě už dlouho, ale nikdy nebyla cesta kolem. Teprve nedávno se mi povedlo udělat tu rychlou zastávku a strašně mě mrzí, že jsem to odkládala. Dnešní stav je výsledkem desetiletí zanedbávání. Padající stropy, hluboké trhliny v obvodových zdech a narušené základy navíc naznačují, že nikdy nestála na stabilním podloží a dlouhodobě trpěla vlhkostí. Přesto si stále uchovává stopy své někdejší krásy včetně schodiště, které kdysi působilo téměř palácově. Bohužel její krásný strop dnes už líbá podlahu.

Obec, kde se tato původně venkovská usedlost nachází, byla na přelomu 19. a 20. století převážně německou. Dařilo se tu hlavně chmelařství, obchodu a drobnému průmyslu. Právě z tohoto prostředí zřejmě vzešel majitel usedlosti, člověk, který měl dost prostředků i ambicí, aby si nechal postavit reprezentativní sídlo v duchu tehdejších městských trendů. Vila nese prvky pozdní secese a rané moderny, stylů, které se na venkově objevovaly jen výjimečně. Litinové sloupy, prosklené stěny, dekorativní výklenky, a především velkorysé fresky na stropech svědčí o tom, že majitel sledoval architektonické novinky a chtěl, aby jeho dům působil spíše jako malý zámek než jako venkovská usedlost.

Osud vily se dramaticky změnil po roce 1945, kdy byl původní německý rod odsunut a dům přešel do rukou státu. Stejně jako mnoho podobných objektů v bývalých Sudetech byl nejprve spravován národní správou a později začleněn do struktury místního JZD. Reprezentativní prostory se změnily v kanceláře, sklady nebo provizorní byty, dekorativní prvky mizely a údržba byla minimální. Rodinná hrobka, která byla součástí usedlosti a připomínala někdejší kontinuitu rodu, zůstala bez péče a postupně chátrala.

Já nás tu přes 3️⃣0️⃣.0️⃣0️⃣0️⃣ sledujících! Neuvěřitelné číslo, děkuju, lidi, že vás stále bavím🥰Teď tu bylo trochou ti...
12/05/2026

Já nás tu přes 3️⃣0️⃣.0️⃣0️⃣0️⃣ sledujících! Neuvěřitelné číslo, děkuju, lidi, že vás stále bavím🥰

Teď tu bylo trochou ticho😷 Vrátila jsme se z Itálie, tam byl takovej malej průser s carabinieri🥸 Ale to není ten důvod. Kromě tří hodinového zážitku na stanici kvůli třiceti minutám za plotem, prohlídce auta, zavazadel a div ne kontrole tělních dutin🤭 mne tam potkala ještě... INSPIRACE.

Už třetím týdnem sedím u počítače a pracuji na své 📖 Dělám na tom dlouho, podle toho, jak jsou nápady. Teď jich mám, že bych je mohla házet okolo sebe po hrstech.

Zamilovala jsem se tam do jedné vily. To ona za to může.
Nebyla to Vila Keiko😉😏👮

📌 Tady ale bude zase hodně muziky. Šuplík mám plnej fotek. Co by vás zajímalo, domek, textilka, železo, hotýlek, kostel, divadlo... něco jiného?
Dejte vědět👇

Ten pocit, kdy z deseti nejistých tipů z map, konečně jedno místo vyjde, je k nezaplacení. Člověk má skoro chuť si pogra...
29/04/2026

Ten pocit, kdy z deseti nejistých tipů z map, konečně jedno místo vyjde, je k nezaplacení. Člověk má skoro chuť si pogratulovat. Euforii mi nezkazí ani dvojice motorkářů, kteří obchází objekt jako mlsný kocour.

Pozoruji je přes ušmudlaná okna. Setkání s neznámými lidmi v opuštěném domě nejsou úplně moje gusto. Když už tu ale jsou, proč si nedopřát „guilty pleasure“?

Přesunu se ke vstupu a přitisknu se ke zdi s jasným plánem.

Můj bojový pokřik „Zombííí! Mozkýýý!“ už pár infarktů málem způsobil, takže…. Proč neotestovat statečnost těchhle dvou?

Jenže oba kolem vstupu (a tedy i kolem mě) projdou s naprostou ignorací. Nevidí ďurynku ani mou maličkost. Jako bych byla součástí inventáře bývalého rekreačního zařízení: zapomenutý věšák, vybledlý plakát bezpečnosti práce!

Tak třeba příště. S lehkým zklamáním se pouštím do focení.

Penzion pochází z dob, kdy se na dovolené jezdilo hlavně „někam do přírody“ a kdy se komfort měřil spíš partou lidí než počtem hvězdiček.

Stěny obkládá dřevo, na podlahách stojí lino a měkké koberce a účelný nábytek, který pamatuje snad ještě pionýrské tábory a bujará firemní školení z konce devadesátek. V pokojích najdeme jednoduché postele s nočními stolky a žádnou televizi. Ta bývala ve společenské místnosti. Jedna pro všechny.

Dohromady to vytváří dojem ,,staré dobré“ rekreace ROH.

Nostalgie jak řemen.

Ale… Chtěli byste tam jít dovolenkovat dneska? Za patnáct set za noc?

Penzion, zřejmě z důvodu své zastaralosti, je už pár let uzavřený a chátrá. Navštěvují ho pouze místní, kteří si pro sebe uzamkli několik pokojů a na střeše si zřídili pohodlnou terásku.

Nový majitel s ním patrně nějaké plány má, ale zatím je ticho po pěšině, rušené jen cvakáním závěrky mého, dnes už taky retro, foťáku.

La bella Italia. Vily v ostružinách s atmosférou, kterou z českých domků neznáme. Místo, kde skoro každá továrna má svůj...
14/04/2026

La bella Italia.
Vily v ostružinách s atmosférou, kterou z českých domků neznáme. Místo, kde skoro každá továrna má svůj vodopád. Zralé fíky. Lanýžový ráj. A my tam právě teď jedeme, tak nám držte všechno, co můžete, ať nám to vyjde (hlavně ty lanýže)😋😉
Osm dnů.
Cesta o Milána dolů na jih skoro až k Neapoli.
Neuvidíme ani jednu oficiální památku. Neuvidíme moře. Za to uvidíme minulost, domy ztracené v zeleni a v čase👀💪
🐇🐰Naše maskoty, králíčky Leontýnku a Foťáčka, beru samozřejmě s sebou.

13/04/2026
Přijďte, koledníčci! Zleju vás jak Soptík💦 Zlobení v opuštěné vodárně s králíčkem Leontýnkou by nám šlo. Byl i malej nur...
06/04/2026

Přijďte, koledníčci! Zleju vás jak Soptík💦 Zlobení v opuštěné vodárně s králíčkem Leontýnkou by nám šlo. Byl i malej nurbex. Ale to zas někdy příště 😉

Indirizzo

Bologna

Notifiche

Lasciando la tua email puoi essere il primo a sapere quando Urbe & Stories pubblica notizie e promozioni. Il tuo indirizzo email non verrà utilizzato per nessun altro scopo e potrai annullare l'iscrizione in qualsiasi momento.

Condividi

Digitare