Jan Křikava Photography

Domů
česko
Praha
Jan Křikava Photography

Fotografické/grafické služby převážně fotografické služby - focení portrétů, společenských akcí, reportážních fotografií z akcí. CENY DOHODOU !

jsme lidi tak se můžeme nějak rozumě domluvit. Převážně se snažím pracovat v exterieru avšak focení v atelieru se nebráním.

28/06/2026

Plastic Theater / Plastové divadlo

Originally just wanted that sharp, reptile-skin reflection of the New Stage. But then I noticed the bottom windows. No people here—just creepy plastic mannequins frozen in the dark. The city plays the weirdest theater when you actually stop and look closer.

----

Původně jsem chtěl jenom tu ostrou, plazí texturu Nové scény. Pak jsem ale zaostřil na spodní okna. Žádný lidi, jenom bizarní plastové figuríny zamrzlé ve tmě. Město hraje to nejlepší divadlo, když člověk prostě přestane spěchat a podívá se zblízka.

©Honza

27/06/2026

Threshold / Na prahu

Every space waits for a single step.

----

Každý prostor čeká na svůj jediný krok.

© Honza

20/06/2026

When Pieces Fit / Když to zapadne

Behind a shot like this, there’s usually just a lot of standing around. You find a cool spot, get the framing ready, and then you just hope the city plays along. Birds flying, someone walking past—and for one brief moment, all the random pieces just fit. It's not about being perfect, just about having the patience to wait it out.

----

Za fotkou, jako je tahle, je většinou hlavně spousta stání na jednom místě. Najdeš si fajn roh, srovnáš si to v hledáčku a pak už jen doufáš, že město začne spolupracovat. Ptáci letí, někdo projde kolem – a v jednu jedinou vteřinu to do sebe všechno tak nějak samo zapadne. Není to o tom bejt dokonalej, ale mít tu trpělivost si to prostě vysedět.

©Honza

19/06/2026

Layers / Vrstvy

This was one of those shots where there was no time to think.
A tram was passing by, something caught my eye, and I instinctively pressed the shutter.
Only later did I realize how many different things ended up inside a single frame.
Passengers, reflections from the street, silhouettes, layers overlapping each other.
A photograph made in a fraction of a second, but the longer I look at it, the more details I discover.

----

Tohle byl jeden z těch záběrů, kdy není čas přemýšlet.
Tramvaj projížděla kolem, něco mě zaujalo a instinktivně jsem zmáčkl spoušť.
Až později jsem si všiml, kolik věcí se do jednoho okna vešlo.
Cestující uvnitř, odrazy z ulice, siluety, vrstvy přes sebe.
Fotka, která vznikla během vteřiny, ale čím déle se na ni dívám, tím víc detailů v ní nacházím.

© Honza

17/06/2026

Small among giants / Malý mezi obry

There are places designed for thousands of people.
And then there are moments when only one person walks through them.
What caught my attention wasn't the station itself, but the contrast.
The weight of steel and glass above.
The endless lines and geometry.
And one ordinary figure moving through it all.
A reminder that even the largest spaces are only complete when someone steps into them.

----

Jsou místa postavená pro tisíce lidí.
A pak jsou chvíle, kdy jimi prochází jen jeden člověk.
Na téhle fotce mě nezaujalo ani tak nádraží samotné, jako ten kontrast.
Masa oceli a skla nad hlavou.
Nekonečné linie a konstrukce.
A uprostřed toho všeho jedna obyčejná postava.
Připomínka, že i ty největší prostory dávají smysl teprve ve chvíli, kdy jimi někdo projde.

©Honza

15/06/2026

Somewhere between / Někde mezi

Playing a little optical game with the city. This isn’t a double exposure or Photoshop – it’s just a shot through a partially open window. The left side shows the street ahead, while the glass on the right acts like a mirror, catching a sharp reflection of a tram passing by. It’s crazy how one pane of glass can split reality into two completely different stories.

----

Malá optická hra s městem. Žádná dvojexpozice ani Photoshop – jenom obyčejný pohled skrz pootevřený okno. Levá půlka kouká přímo na ulici, zatímco sklo napravo funguje jako zrcadlo a chytá ostrej odraz tramvaje, co projíždí kolem. Je vlastně haluz, jak dokáže jedna okenní tabule rozseknout realitu na dva úplně jiný příběhy.

©Honza

12/06/2026

Three Worlds / Tři světy

Just watching a stranger lose himself in the city grid. He’s completely oblivious to the fact that his reflection is tracking his every step with perfect precision. But the real magic of this shot happens when you look closer. Did you spot the third tiny silhouette way up in the top right window? It’s like three different lives, moving in three different dimensions, completely unaware of each other.

----

Jen tak sledovat cizího člověka, jak se ztrácí v městské mřížce. Jde a vůbec netuší, že ho jeho vlastní odraz ve skle doprovází s naprostou přesností. Ale to nejlepší na téhle fotce se ukáže, až když se podíváte pořádně zblízka. Všimli jste si té třetí, drobné siluety úplně nahoře v pravém okně? Tři různé životy, tři různé dimenze, a přitom o sobě vůbec neví.

©Honza

11/06/2026

Between Steps / Mezi schody

I like how anonymous this feels.
Two people crossing each other somewhere underground, reduced almost completely to shadows. No faces, no emotion, no identity. Just movement passing through light.
The stairs do most of the work here.
Repeating lines, hard contrast and that bright space above that almost looks unreachable.
It’s one of those photos that feels quiet and heavy at the same time.
Like the city swallowing people for a moment and then spitting them back out upstairs.

----

Na týhle fotce mě baví hlavně to, jak je anonymní.

Dva lidi někde pod městem. Bez tváří, bez identity. Jen siluety, který na chvíli projdou světlem a zase zmizí.
Celou atmosféru tady strašně drží ty schody. Ten rytmus čar, tvrdý kontrasty a světlo nahoře, který působí skoro nedosažitelně.
Je to tichý, jednoduchý a přitom trochu těžký zároveň.
Jako moment, kdy tě město na chvíli pohltí, než tě zase vyplivne zpátky ven.

© Honza

10/06/2026

Night Shift / Noční směna

Late night. Empty metro station.
The kind of silence that almost hums.
I liked this scene mainly because it feels completely out of time. Could’ve been shot yesterday, or thirty years ago. Hard to tell.
No ads screaming at you. No people glued to bright screens. Just cold light, rough walls and a woman quietly finishing work while the city is already asleep.

----

Pozdě večer. Prázdný metro.
Takový to ticho, který skoro hučí.
Na tý scéně mě baví hlavně to, jak je úplně mimo čas. Klidně to mohlo vzniknout včera, ale taky před třiceti lety.
Žádný blikající reklamy. Žádnej vizuální bo**el. Jen studený světlo, hrubý stěny a paní, která v tichu uklízí prostor, odkud už všichni dávno zmizeli.

02/06/2026

Echoes of summer / Ozvěny léta

Sometimes you don’t need an extraordinary place.
You just need to slow down and notice the light.
One ordinary street.
One passing figure.
And for a few seconds, the city turns into a scene.
That’s what I love most about street photography.

----

Někdy člověk nemusí hledat výjimečné místo.
Stačí zpomalit a chvíli vnímat světlo.
Jedna obyčejná ulice.
Jedna procházející postava.
A na pár vteřin se z běžného města stane scéna.
Právě to mě na street fotografii baví nejvíc.

©Honza

Adresa

Praha

Internetová stránka

http://www.instagram.com/jan.krikava

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Jan Křikava Photography zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Jan Křikava Photography:

Jméno:

Email:

Zpráva:

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Fotografická Služba?