14/07/2026
Právě teď jedu do práce s kolem vlakem. Tak jako desítkám tisíc lidí mi dnes ráno zhatil plány blbeček, co nahlásil bombu na hlaváku. Já měl štěstí, vyšel mi trik s přestupem na Libni a stálo mě to osmdesát kaček navíc, za což si právě teď sedím v prakticky prázdném Krušnohoru. Naprostá většina vlakjedoucích ale tohle štěstí dneska neměla a žebrají teď o zbytky krabicáku krajany v Sherwoodu.
V Praze byl patrně dost chaos a spousta lidí dnes prožila něco, na co budou vzpomínat jako na tragédii. Tak pokud to někdo z Vás čte… mám tu pro Vás myšlenku jedenáctiletého syna mojí kamarádky, který je tak trochu jiný - asi něco jako Sheldon Cooper. Ale kdybych Vám to neřekl, nepoznali byste to na něm. Je strašně chytrej a je s ním sranda. Když jsem s ním šel po chodníku minulý týden po Praze, vypadlo z něj jen tak z ničehonic tohle:
„Stejně je to divný, že na letošek vycházej samý kulatý výročí ke světovým tragédiím! To máš Černobyl (1986), Fukušima (2011), 11. září (2001), anebo ukončení výroby Škoda Felicia (taky 2001)!“
Věřím, že Vám tohle poselství poodkryje vnímání, že to, co někdy vnímáme jako tragédii, mohou mnozí jiní vnímat úplně jinak. A naopak :-)
PS.: fotka z nádraží v Pardubicích, odkud jsem ještě vyjel včas :-)
