23/08/2026
Představujeme autory Photo Art Fest Znojmo 2026
VLADIMÍR CHURCHILL SVOBODA Vladimír Churchill Svoboda - autorská výstava
Vláďo, ještě než se dostaneme k samotnému focení – proč právě Churchill?
-"Moje přezdívka Churchill má kořeny v mém mládí, konkrétně ve skautském prostředí. V rodině, kde se téměř všichni muži jmenovali Vladimír, byla přezdívka praktickou nutností, jak předejít neustálým záměnám. V průběhu času se na mě různými náhodami nalepila tak, že dnes spousta lidí ani netuší, jak se jmenuji. Vnímám ji jako určité alter ego. Churchill pro mě zosobňuje neústupnost, určitou konzervativní tradici, vnitřní sílu a schopnost udržet si vlastní názor – tedy hodnoty, které se snažím přenést i do svého fotografického vidění."
Tvoji tvorbu jsem poznal až před nedávnem a vlastně až nyní, na výstavě v Louckém klášteře, mám možnost vidět tvoje obrazy naživo. Výstava je tematicky postavená na zátiších. Je právě zátiší tvůj hlavní fotografický styl, nebo se věnuješ i jiným žánrům fotografie?
-"Zátiší pro mě pro mne, po jistém tápání, základním žánrem. Vyrůstal jsem v ateliéru mého otce, brněnského malíře Vladimíra Svobody, kde byla vůně barev, debaty o kompozici a vnitřním světle obrazu denním chlebem. Moje dnešní zátiší jsou toho přímou ozvěnou. V dnešním digitálním světě, který se neustále zrychluje, vnímám zátiší jako možnost spojit velmi výtvarně pojatou fotografii na hranici abstrakce s přehlednou kompozicí a zároveň využít symbolů. Je to jeden z mála prostorů, kde mám jako autor absolutní kontrolu – mohu si budovat svůj mikrokosmos, kde světlo, textura a kompozice podléhají výhradně mému záměru. Celý proces je pomalý a to mi vyhovuje. Vědomě navazuji na staré mistry šerosvitu (chiaroscuro), kteří dokázali pomocí hry světla a tmy dodat předmětům duši. Dalším zdrojem pro má zátiší je v každém případě Informel, jak světový, tak opomíjený český. Zátiší mi umožňuje zkoumat symboliku předmětů a fenomén vanitas – pomíjivost času – a přenášet na diváka ticho a kontemplaci, kterou v běžném životě tak často postrádáme.
Další zajímavou otázkou jsou barvy. Jsou pro mě důležité. Za prvé jsou součástí vazby na středověké mistry. Ta druhé barevný kontrast zpřehledňuje kompozice. Mám rád, když je výrazná, přehledná, jednoduchá a jasná. Myslím, že barvy k tomu přispívají."
Z vystavených fotografií je na první pohled zřejmé, že technická dokonalost je pro tebe důležitá. Stalo se ti někdy, že jsi vytvořil záměrně rozmazanou fotografii?
-"Jako emeritní fyzik s celoživotní vášní pro optiku mám k technické preciznosti silný vztah; vnímám ji jako základní úctu k médiu a myslím, že o problému vím opravdu hodně. Například hloubka ostrosti je pro mě jedním z nejdůležitějších postupů parametrů. Právě volba toho, co v obraze zůstává ostré a co se propadá do měkkého rozostření, je pro mě jedním z nástrojů pro vedení divákova oka. Rozostření pro mě není chyba, ale tvůrčí rozhodnutí, jakým definuji hierarchii důležitosti prvků v obraze. Nicméně v mém cyklu Silentium kladu důraz na strukturální čistotu, protože ticho, které se snažím zachytit, vyžaduje jasný a nezkreslený vizuální řád. Technická ostrost mi zde pomáhá zdůraznit mikroskopické detaily, které by divák mohl přehlédnout – jako by obraz zval k pozorování pod lupou, což je odkaz na mé vědecké kořeny.
Ostatní druhy rozostření jdou tak nějak mimo mne. Nicméně se mi libí spousta záměrně velmi neostrých fotografií prezentovaných v Louckém klášteře. Posouvá to fotografii od reportážního sdělení, které mi nevyhovuje, ke grafice."
Protože většina vystavujících fotografů je už v našem okruhu známá, můžeš nám trochu přiblížit svoji fotografickou cestu? Jak ses k fotografii vlastně dostal?
- "Můj příběh je příběhem návratu k vlastním kořenům. Už můj dědeček a moje teta malovali, Vyrostl jsem v prostředí ateliéru mého otce, kde se scházely významné osobnosti českého abstraktního malířství 60. a 70. let, kde jsem byl léta tichým pozorovatelem debat o umění. Své skutečné řemeslo jsem se ale začal učit až později, když jsem otci fotil jeho obrazy pro rozsáhlou monografii v roce 2008. To byla moje „vysoká škola“ fotografie jako nadstavby nad obecnými fyzikálními principy optiky. Tam jsem se naučil, jak světlo pracuje s texturou malby a jak lze převést malířskou vizi do digitálního obrazu. Nicméně jsme dál jsme dál „do šuplíku“, byla to moje soukromá disciplína. Zlom nastal až po tátově smrti před dvěma lety. Byl to moment, kdy jsem pochopil, že se moje fotografie líbí a že nastal čas je prezentovat veřejně. Moje dnešní tvorba, prezentovaná v cyklech jako Tváře Egypta, Silentium nebo Memento Silentii je výsledkem životní pokusů a omylů, kde snaha o technickou dokonalost srůstá s výtvarnými principy."
Co ti fotografie přináší a proč jsi kývl na spolupráci s Czech Art Photo a na tuto autorskou výstavu v rámci festivalu?
-"Fotografie pro mě znamená možnost vytvořit estetické objekty tak, aby mě těšili. Mám za sebou dvě výstavy, které pro mě byly klíčové – na jaře 2025 cyklus „Tváře Egypta“ a letos v květnu cyklus „Silentium“ v brněnské Galerii Platinium, kde jsem se poprvé cítil jako fotograf, který má co říct. Upřímně, pozvání na váš festival vnímám jako obrovskou čest. Když vidím seznam vystavujících autorů, cítím hluboký respekt a stále si nejsem jistý, zda si takovou společnost zasloužím. Možnost porovnat svou tvorbu s takto výraznými osobnostmi je pro mě nesmírně obohacující. Jsem si vědom, že moje práce, i kvůli mému profesnímu zázemí, působí v kontextu ostatních poněkud odlišně – jako by v ní byl cítit onen vědecký, racionální fundament v kontrastu s emocionálním obsahem. Jsem za tuto odlišnost rád; věřím, že v umění je kladem, který nás všechny posouvá dál. Na spolupráci s Czech Art Photo jsem kývl právě proto, že cítím vaši upřímnou chuť umění zprostředkovat. Znojemský festival je pro mě další příležitostí, jak vnímat zpětnou vazbu a sdílet svůj vizuální svět s lidmi, kteří mají chuť se na chvíli zastavit."
