06/11/2024
Moji milí,
chci Vám něco říct…
Když jsem před lety řešila s jedním známým zabívajícím se financemi, kam investovat a převést pár ušetřených peněz, dostala jsem spoustu rad. Nakonec jsem ani jednu nevyužila a dala na mého manžela: ,, Miláčku vždycky si chtěla pořádný foťák, tak si ho kup”. Tak jsem si koupila svoji první zrcadlovku, po které jsem toužila od první hodiny fotografie na střední škole. Začala jsem nejprve fotit naši malou Laurinku, která sotva stála. Oprášila jsem teorii i praxi fotografie a postupně se do toho dostávala. Kdo někdy držel zrcadlovku bez předchozího nastavení nebo s ní nefotil pouze na automat tak ví, že to opravdu není jen o tom zmáčknou čudlík a ono se to všechno samo…už jen nastavení při foceni není úplně hračka a to nemluvím o následné editaci v programu. Nicméně jsem se do toho opět poměrně rychle dostala. K živnosti reklamní a propagační činnosti jsem přidala i fotografické služby a začala sbírat své první pokusné králíčky. Hlavně rodinu a přátele. Ze začátku jsem samozřejmě za to nic nechtěla a když už, tak jen příspěvek na editační program. Začali mě poměrně rychle oslovovat další a další známí. To jsem ještě ani neměla založenou tuto stránku a Instagram. A přes tyto známí pak přicházeli i oslovení od neznámých a rozjel se řetězec, který ke mně přivedl opravdu velké množství klientů. Protože jsem si už troufla více ohodnotit svoji práci, mohla jsem si pořídit další nadupanější zrcadlovku a skvělé skla. Poznala jsem díky focení opravdu skvělé lidi a především rodiny. Prožívala jsem s Vámi tak silné emoce a překrásné chvíle, že se to ani nedá popsat. Jen si pár z nich vybavím a mám slzy v očích. Zamilované páry, vaše mazlíčky a překrásné svatby. Fotila jsem Vaše miminka, když ještě ani nebyla na světě. Fotila jsem je i sotva pár dní po tom, co se každé jedno z nich poprvé samo nadechlo. Fotila jsem jejich první úsměvy, první krůčky. Fotila jsem je pak společně s celou Vaši rodinou, když už mi říkali ahoj teto. Při úpravách fotek jsem uronila nejednu slzu, jak jsem se nad tím dojímala. Fakt síla. Nádherná cesta, po které jsem se vydala. Teď je ale čas si zrovna na téhle cestě sednout na lavičku. K Laurince jsme dostali další dar v podobě Esterky a holčičky rostou. Rostou tak rychle, že to snad ani není pravda. A přišel čas vrátit se do práce. Přiznám se, že jsem zvažovala, zda se dá focením uživit a veřte, že by dalo a fakt i hezky. Jenže já nechci. Bojím se toho, že z něčeho, co je hlavně naplňujícím koníčkem, by se stala povinnost. Povinnost vydělat peníze a zakázek by muselo být dost. No a já si pravě to dost i několikrát zkusila. Měla jsem období, kdy jsme jen ležela ve fotkách. Do pozdních večerních, až ranních hodin. Kupily se mi zakázky. Sice bylo fajn, mít hezký přivýdělek k rodičáku, ale najednou se mírně vytrácela radost a trochu to začala být právě ta zmiňovaná povinnost a v tom jsem se necítila vůbec dobře. A protože víte, že jsem poměrně aktivní i v jiných směrech a na prvním místě mám však rodinu, začala jsem se učit říkat NE. A teď přichází chvíle, kdy chci s velkou pokorou říct NE Vám všem. Alespoň na nějaký čas. Nikdy jsem se nepovažovala za profíka a chci, aby pro mě focení bylo hlavně tím, co mi dělá radost a naplňuje. Můj koníček, moje duševní hygiena. Proto příští rok budu fotit hlavně svoje malé velké lásky - naše holčičky, moji rodinu, nejbližší přátele a ani nevíte, jak se na to těším.
Děkuju, opravdu z celého srdce děkuju Vám všem, kteří jsme do mě vložili důvěru i při těch nejdůležitějších momentech Vašeho života. Opravdu si toho vážím. Stejně jako si vážím těch nezapomenutelných a nádherných chvil, kdy jsem díky fotografii s Vámi mohla na chvíli zastavit čas. Byly to opravdu překrásné okamžiky.
Neloučím se, nekončím. Jen si s Vaším dovolením sedám na pomyslnou lavičku na cestě jménem Markéta Zavřelová - foto s láskou.
Markéta❤️
