21/07/2026
Jedna z letošních květnových svateb patřila Terezce a Alešovi na Statek Vchynice. ✨
Už během předsvatebního focení z nich rychle opadla obava, kterou slýchám snad nejčastěji: „My vůbec nevíme, co máme před foťákem dělat.“ Stačila asi půl vteřina a oba si focení začali jen užívat.
Do svatebního dne jsme tak vstupovali už skoro jako kamarádi. Řešili jsme poslední detaily a já měla radost, že se na mě obraceli i pro rady.
Když jsem ráno dorazila, tak všude panovala neuvěřitelná pohoda.
Dokonce ani Alešovo lehké zapomenutí bot nerozhodilo dokonale připravenou Terku. 😀
Jejich svatba byla navíc neuvěřitelně osobní. Připravili vlastní svatební noviny, ve kterých představili úplně všechny hosty – a dokonce i mě. Díky tomu se mezi sebou mohli všichni ještě lépe poznat. A já jsem si v tu chvíli zas a znovu uvědomila, jak můžu díky své práci poznat láskyplné lidi.
Když se pomalu schylovalo k obřadu a tatínek si přišel vyzvednout svou holčičku, bylo skoro nemožné zůstat nad věcí. Je až neskutečný, jak rychle se člověk vžije do emocí svých svatebčanů.
A jakmile se Terezka s Alešem poprvé uviděli, myslím, že málokteré oko zůstalo suché.
Celá svatba se nesla v jemných jarních pastelových tónech a přesně tak bych popsala i její atmosféru. Klidná, něžná, radostná a plná smíchu.
Po zbytek dne už si všichni jen užívali pohodovou atmosféru, skvělou rodinu, přátele, dobré jídlo a pití. A já věřím, že přesně takhle si svůj den vysnili – plný pohody, smíchu a těch nejbližších lidí kolem sebe.
Terezko a Aleši, děkuji vám za důvěru. Hrozně moc si vážím toho, že jsem mohla být součástí vašeho dne. 🤍
